Hlavní obsah

Lunetic ožil na divadelních prknech

Do Lunetiku se pustilo pražské divadlo NoD, konkrétně tvůrčí duo Natálie Preslová a Janek Lesák. V komediálním představení Legend of Lunetic zkoumají kořeny bizarního jevu pop kultury devadesátých let.

Foto: Divadlo Nod

Lunetic

Článek

Pro nejmladší je třeba připomenout, že Lunetic byl pokus vytvořit českou kopii amerických boy bandů, což je produkt pro dívky ve věku asi 10–⁠15 let. Tyto boy bandy mívají čtyři mužské členy, kteří většinou netvoří vlastní hudbu. Jsou řízeny producenty v pozadí. Umělecká úroveň takových produktů nebývá nejvyšší ani v zahraničí, ale český Lunetic dokázal laťku ještě snížit. Jejich přihlouplé texty, primitivní elektronické rytmy a neschopnost napsat dobrou píseň jsou pověstné.

Kapelu založili v roce 1995 Martin Kocián a Aleš Lehký, když si ve slovníku našli anglické slovo lunatic. Zkoušeli zpívat mizernou angličtinou, ale úspěch přišel až v roce 1998, kdy se jich ujal producent Stano Šimor a Lunetic nabídl českou písničku Máma. Po krátkou dobu (1998–⁠2000) byli mezi dětmi a teenagery velmi populární, i když se ukázalo, že jejich desku pravděpodobně nazpíval někdo jiný, a navíc používají playback. Pak se kluci rozhádali, přičemž svou roli sehrály i drogové excesy Martina Kociána.

Kostrbaté texty jako „chtěl bych tě líbat všude tam, kam si budeš přát polibek dát“ či „dvě studánky místo očí máš“ znějí jako výtvor dětí a má to svou logiku –⁠ fanynkám tehdy taky nebylo víc než patnáct.

Devadesátková nostalgie 

Legend of Lunetic spojuje prvky muzikálu s dokumentárním stylem. Mezi zpívanými a tanečními pasážemi znějí výpovědi samotné skupiny či rodičů, producentů a fanynek. Celé představení je pojato ironicky jako pátrání po záhadě tehdejšího úspěchu Lunetiku, který nelze vysvětlit hudebními argumenty, a nabízí se proto vliv vesmírných sil.

„Čtyři zástupci jedné generace pátrají po původci svého zničeného vkusu. A pod nánosem devadesátkových cetek nalézají děsivou pravdu. Dne 27. února 1995 vstoupil do atmosféry zvlášť jasný meteor, jehož úlomky dopadly do Čech a Moldávie. Ve stejný den vznikly skupiny Lunetic a O-Zone. Náhoda?“ ptají se Janek a Natálka.

Jde ale také o nostalgické pousmání nad devadesátými léty, ve kterém herci neustále pomrkávají na spřízněné publikum a připomínají jména jako Dáda Patrasová či Tereza Pergnerová, což byla bývalá moderátorka hitparády Eso, která jela v tvrdých drogách.

Legend of Lunetic je silně generační projekt, který moc nezasáhne diváka, jemuž není mezi třiceti a pětačtyřiceti lety. Devadesátky připomíná i choreografie (Kamila Mottlová). Cílem snažení celého souboru (Láďa Karda, Lumíra Přichystalová, Martin Cikán, Jan Strýček, Kamila Mottlová, Eliška Soukupová, Michal Máša, Karel Jinda a Lukáš Prokop) je hlavně pobavit svou generaci a společně se divit, v čem jsme to žili.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám