Článek
Více než čtyři sta koncertů, z toho polovina charitativních. To je pojítko mezi zpěvačkou Lucii Bílou a královéhradeckým chlapeckým sborem Boni pueri. Kdy jste se setkali poprvé?
Se sborem spolupracuji už sedmnáct let.
Se sborem se nedávno rozešel dlouholetý sbormistr Jakub Martinec, za kterým odešlo i téměř čtyřicet členů. Neobáváte se rozpadu tělesa?
Možná je to jeho přání, ale to se nestane. Škola i sbor Pavla Horáka mají tak silné základy, a hlavně tradici, že ho odchod pár dětí s někým, kdo byl pouze zaměstnancem, nikoli hlavou a srdcem Boni pueri, nemůže ohrozit. Stává se, že úspěšné těleso vychová někoho, kdo za čas zapomene na vděčnost a cítí se tak silný, že má pocit, že může svého učitele nahradit. Ale na to je Jakub opravdu slaboučký pán. Znám ho ještě jako zpěváka sboru a jsem přesvědčená, že už takovou příležitost, kterou mu velkoryse Pavel Horák dal, nikde nedostane.
Na postu dirigenta ho nahradí Marek Špryncl.
Ano, přichází k nám a s ním do školy i řada talentovaných zpěváků. Je to nejen výborný dirigent, ale i skvělý sbormistr. Už se těším na spolupráci s ním.
Jakým projektem bude spolupráce pokračovat?
Splnili jsme si sen a natočili společné vánoční album. Jmenuje se Bílé Vánoce Lucie Bílé a vyjde 2. listopadu. Je na něm třináct krásných koled, mezi nimi nechybí Tichá noc, Purpura ani Rolničky. O nádherné aranže se postaral pianista Petr Malásek a vše je nahráno s Pražským symfonickým orchestrem. Na CD je i duet s Martou Kubišovou a Karlem Gottem.
Jak náročný je repertoár sboru? Připravujete se speciálně na společná vystoupení?
Boni pueri se přizpůsobili mému repertoáru tak jako já jejich. Každý náš společný koncert je pro mě svátkem a za roky spolupráce se stal Pavel Horák i jedním z mých nejbližších přátel. A tím, že je už deset let partnerem mé vizážistky Helenky Dostálové a já jsem kmotrou jejich malé Anežce, jsou naše setkání tak rodinné a milé, že se už teď těším na vánoční turné, které nás k propagaci vánočního CD letos čeká.
Jistě je pro zpěvačku, vystupující většinou sólo, náročné mít v zádech celý sbor...
Naopak, je to nádherný pocit, když za sebou slyším dvě stě tak úžasných malých zpěváků. Na naši spolupráci jsem moc pyšná.
Koncerty s Boni Pueri nejsou jediným hudebním přesahem ve vaší tvorbě. Co vás nutí hledat nové cestičky mimo hlavní proud populární hudby?
Mám ráda barevnost, a proto mě lákají nové cesty. Pořád hledám pro sebe i pro své fanoušky něco nového, ať už to je koncert v pražském Rudolfinu, činohra ve svém divadle Ta fantastika nebo natočení krásné pohádky i pro dospělé, která bude mít premiéru na jaře příštího roku.
Jste také porotkyní v jedné z talentových soutěží v televizi. Opět nová role, ale asi náročná zejména na čas...
Náročné to je na čas i psychiku, ale je nádherné, že u toho můžu být. Takže mi to energii nebere, naopak přidává. Je to jiný druh emocí, než zažívám na koncertech nebo třeba v divadle se svou milovanou Carmen. Není to příležitost jen pro soutěžící, ale i pro mě. Můžu se před lidmi prezentovat jako člověk, a to přináší mnohé i pro mou roli zpěvačky a herečky.
Blíží se Vánoce. Neovlivní účinkování v televizní show počet předvánočních koncertů?
To časově náročné jsme točili o prázdninách. Teď už jsou pouze přímé přenosy v neděli a zbytek týdne mám čas na vše ostatní – na Carmen a hlavně na turné s Boni pueri. To začne 11. listopadu. Celkem se uskuteční 19 koncertů po České i Slovenské republice v kostelech, navíc pod patronací arcibiskupa pražského Dominika Duky.
V příštím roce pokračuje muzikál Carmen, v němž budete v hlavní roli vystupovat bez alternace. Opět náročná výzva. Asi neumíte příliš odpočívat...
Jsem zvyklá na takový kolotoč a vyhovuje mi to. Příští rok navíc přibude nový velký muzikál v hudebním divadle Karlín. To ale neznamená, že si nenajdu čas na svou chaloupku v Českém ráji, kterou jsme před pár týdny pro svou rodinu pořídili. Je tam opravdu doslova ráj.