Článek
„Po premiéře za námi přišla i princezna s doprovodem a nejmladšímu z knížecího rodu, chlapci předškolního věku jsem dal docela nevšední interview. Vysvětlil jsem mu, že se v Česku mluví jenom jedním jazykem a to česky, a že se jmenuji Jean Vealjan jen na pódiu a že si vězeňské číslo, které mám při hře na prsou po představení půjdu umýt“ svěřil se jeden z hlavních představitelů téměř čtyři hodiny trvajícího muzikálu herec Petr Gazdík.
Příprava vystoupení pro zahraniční publikum je přitom, jak vysvětlil ředitel brněnského divadla a režisér představení Stanislav Moša, velmi náročná záležitost.
V představení nechybí ani pařížské kurtizány.
„Majitelé autorských práv na podobná díla si jejich úroveň pečlivě hlídají a každé rozšíření licence je dost problematické. Festival v lucemburském Wiltzu je přitom za jedenašedesát let trvání značně prestižní záležitostí a dost jsem zvažoval, jestli si troufnout před tak náročné publikum, které má možnost každý rok srovnávat mezi špičkovými světovými soubory. O to víc si ovací i dalšího pozvání organizátorů a jejich uznání vážíme,“ uvedl Stanislav Moša.
Velká hra v malém městečku
Městečko Wiltz na pomezí Belgie a Německa má přitom pouze necelých pět tisíc obyvatel. Řada diváků tedy přijela i z okolních zemí. Proto byl také muzikál ještě elektronicky doplněn o německé a francouzské titulky. Mimo Lucemburského dialektu či běžné angličtiny v této oblasti totiž těmto jazyky vládne téměř každý. Lístek přišel v průměru na 1500 korun.
Čekání na další výstup v zákulisí, které bylo vlastně hradním příkopem s chodbou.
Ve výpravném představení je použito téměř pět set kostýmů, kdy je nejvíce využívají mimo představitelů hlavních rolí, další účinkující, deset mužů a jedenáct žen, kteří se převtělí a převléknou do více než 400 postav. Na vystoupení bylo potřeba rovněž přepravit zhruba čtyři kamióny materiálu. Dohromady to bylo 101 lidí, kteří s úspěchem dokázali prezentovat českou a zvláště brněnskou muzikálovou školu ve světě.