Hlavní obsah

Lubomír Přibyl: Retrospektiva solitéra, který stál vždy poněkud stranou

25. 7. 2023, 8:18

Kdyby výtvarník Lubomír Přibyl nemusel po prvním roce studia na Akademii výtvarných umění nuceně do výroby, stal by se zřejmě jen „obyčejným“ malířem. Ovšem díky tomu, že pracoval v propagačním oddělení ČKD a seznámil se tam s vizionářem strukturální grafiky Vladimírem Boudníkem, mohl vstoupit do říše konstruktivismu a osobitých vizuálních experimentů.

Rané obrazy Lubomíra Přibyla čerpají z pravěkého umění (Ptačí strom, 1959).

Článek

Pražské Museum Kampa mu připravilo ve dvou patrech galerie zatím nejucelenější retrospektivní prezentaci jeho výtvarných milníků. Výstava Retrospektiva trvá do 5. listopadu.

Ke svému svébytnému estetickému rukopisu se však tvůrce musel dopracovat. Od jeho raných figurativních obrazů vedla k finálním konstruktivistickým fantaziím opravdu dlouhá cesta. Ovšem díky rozdělení expozice na tematické kapitoly má o ní návštěvník velmi dobrou představu.

Obrazy pocházející z padesátých let mají inspiraci v umění pravěkých jeskynních maleb. Výtvarně v nich pracoval s jednoduchou figurativní siluetou i výraznými znaky, ale také s jednotlivými vrstvami barev, ryl do jejich hmoty a využíval metod strukturální grafiky. Takový je třeba Ptačí strom z roku 1959. Jeho hlavním tématem jsou výrazné oči, které společně se zobákem upoutají pozorovatele na první pohled. Těla a krky ptáků jsou propleteny a připomínají indiánský totem. Modré, žluté a hnědé horizontální pruhy vytvářejí dojem plastičnosti.

Krok k abstraktní konstruktivistické vizuální řeči představuje obraz Antropomorfní figura (1959). Pracuje pouze s černou a šedomodrou barvou. Tělo je zredukované jen na vertikální a horizontální linii, takže evokuje kříž i ukřižovaného zároveň.

Geometrické abstrakce využívají primárně jakéhosi technicistního estetického výraziva. Díky tomu, že autor pracoval ve fabrice, mohl využívat materiálů, které se tam používaly ve výrobě. Především to byly kov a olej. Aluminiové fólie jsou zvrásněné geometrickými křivkami, úsečkami, vedoucími z jedné strany na druhou, párajícími poklidnou a rovnou plochu, obkličujícími formát obrazu i vstřebávajícími okolní paprsky světla.

Černá olejová barva je barvou technickou, používanou jak v grafické tvorbě, tak v průmyslové výrobě. Leskne se jako srst kočkovité šelmy, v měnícím se světle získává v určitých momentech nazelenalý či namodralý odstín. Odráží se v ní i siluety procházejících lidí, takže se jednotlivá díla stávají v konkrétním čase zvláštními rentgenovými snímky.

Lubomír Přibyl byl vždy do určité míry solitérem, který stál mimo centrum hlavního výtvarného proudu. Možná díky tomu si dokázal prošlapat vlastní cestu a dívat se na vizualitu po svém.