Článek
Jaké to je vstupovat počtvrté do stejné řeky?
Je to jen zdánlivě prosté, protože i když text znám dobře už od prvního uvedení v roce 1957, každý režisér má na tuto komedii svůj názor. Nejvíc vzpomínám na první inscenaci s režisérem Bedřichem Vrbským, ne že by ty ostatní byly o tolik horší nebo lepší, ale tehdy jsem byl mladý, neopotřebovaný. S panem režisérem Fréharem jsme si rozuměli, i když jsme se dohadovali o různém pojetí komiky, ale nakonec musím říct, že ani jeden z nás neměl pravdu, ono je to o mnoho složitější, než se zdá.
Před pěti lety jsem vás k jubilejnímu rozhovoru honila mezi Prahou, Brnem, vypadalo to, že jste nejzaměstnanější domácí herec. Moc se to nezměnilo...
Ale ne, je to lepší, už tolik necestuju. Hraju sice v sedmi inscenacích, z toho pět v Divadle ABC a dvě v Divadle Na Fidlovačce, ale aspoň je to v Praze. Jen mě unavují zájezdy. Když se vrátíte v jednu, ve dvě hodiny v noci ze zájezdu a ráno vás čeká zkouška v divadle, tak je to v mém věku přece jen už znát. Takže musím trošku přibrzdit.
Stejně, jak to děláte, že v letech, kdy jiní už jen odpočívají, sršíte energií? Máte nějaký speciální recept na zdravý život?
Snažím se žít zdravě. Hlavně být pořád v pohybu. Pohyb, to je základ. Také se pořád něco učím, takže mozek nezůstává ležet ladem, ale pořád se regeneruje. Tu a tam si chodím zaplavat a manželka hlídá jídelníček, nevaří pořád jen jitrnice, ale spíš dietní stravu, zkrátka se oba snažíme.
V Únosu Sabinek hrajete postavu profesora dějepisu. Vy sám jste hloubavý a stále se vzdělávající člověk, neměl jste touhu věnovat se spíše badatelské dráze?
Možná ano, ale divadlo mi to všechno zpřetrhalo. Já jsem původně studoval práva, kvůli divadlu jsem přešel na divadelní vědu a estetiku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy k profesoru Mukařovskému, ale divadlo mě pohltilo natolik, že jsem se mu nakonec cele věnoval.
Rozmnožujete stále svou sbírku autografů od významných osobností, nebo už jen zálibně listujete?
Ani jedno, ani druhé. Já v tom mám strašný nepořádek, stydím se za to a musím najít čas, abych to uspořádal. Na rozmnožování už vůbec nemám čas a taky mě opustila ta pravá sběratelská vášeň, která mě držela v mládí. Takže sbírku obohatím jen příležitostně, když do Prahy zavítá Arthur Miller, Dick Francis nebo Barbra Streissandová, tak to neodolám a zajdu za nimi.
Kolik rukopisů máte?
Přes tisíc, ale to je málo, opravdoví sběratelé jich mají třeba patnáct tisíc.
Ti ale nehrají v osmdesáti letech v šesti inscenacích najednou. Když už jsme u toho jubilea, jak se chystáte oslavovat?
Slavím už de facto čtrnáct dní. Ale já nejsem přítel hlučných oslav, raději prožiju klidný sváteční den v soukromí.