Loutkáři vědí už sto let, jak na děti

„Co unesly děti ve třicátých letech, na to by ty dnešní neměly trpělivost. Tehdy mělo prim mluvené slovo, dneska jsou všechny pohádky založené na akci. Je třeba, aby se na jevišti pořád něco dělo, jinak se začnou nudit,“ popsala Topičová, jak se divadlo musí přizpůsobovat, aby obstálo.

Soubor stále využívá bohatý fond původních her z první třetiny minulého století. Je ale třeba scénáře upravovat, nyní už každých deset let, kdy se polenští loutkoherci k titulům vrací. Zkracuje se řeč, škrtají se postavy pro příběh nepodstatné.

„Například děj Perníkové chaloupky jsem nyní už vecpala do tří jednání namísto předešlých čtyř,“ přiblížila Daniela pozadí boje o pozornost současné nejmladší generace.

Také věk návštěvníků loutkového divadla se prý snižuje, rovněž tomu je třeba podobu her přizpůsobovat. I u dnešní omladiny však prý vítězí osobní kontakt. „Máme tu šikovnou kolegyni na Kašpárka. Loutka průběžně děti oslovuje, co chvíli se jich na něco zeptá, zařazujeme také písničky, aby si mohly zazpívat,“ prozradila principálka.

Čemu se zuby nehty brání, jsou novátorské výstřelky. „Převlékat loutky do moderního oblečení nehodlám. Toho mají děti dost kolem sebe. Nepozastavují se nad tím, že maminka má dlouhé sukně a nevypadá jako dnešní maminky. V pohádkách ukazujeme, jak to bylo dřív. A pořád je to baví,“ poukázala Topičová na stále plné hlediště.

Polenské loutkové divadlo v roce 1926 při zdejší knihovně založil vizionář Gustav Vítek, který si vychoval i následovníky, na nichž soubor dodnes stojí, stejně jako na spojení s budovou knihovny. Základ tvoří několik divadelnických rodin. Dnešní principálka je dcerou loutkoherce – legendy Jana Vítka, který se zdejším marionetám upsal na plných 73 let.

„Principálství se tu nedědí, svěřuje se největším srdcařům,“ upozornila šéfka souboru, která vedení převzala od svojí tety. Nyní už sama pomalu hledá vhodného nástupce.

„Děláme všechno zadarmo,“ říká. Ta provází i prostorami polenského loutkového divadla včetně těch za jevištěm, kam po představení vodí malé publikum. Tomu skříně plné loutek i místo pro jejich opravy dávají spolehlivě zapomenout na blikání displejů na mobilu nebo počítači.

Moderní technologie ale Daniela Topičová nezatracuje. „Mohly by přinést změnu, vrátit mladé lidi z velkých center na venkov,“ připomíná problém odlivu odchovanců souboru za pracovní kariérou. K blížícímu se stému jubileu divadla by si právě toto přála nejvíc.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Loutková divadla