Článek
Františák rozehrál starou legendu se dvěma zřetelnými inspiračními výpůjčkami. Tou první je Marloweho hra Tragická historie o doktoru Faustovi, jak ji po dvě prázdninové sezóny předvádělo pražské Divadlo Komedie ve vyšehradských katakombách, tou druhou - spíše formální - pak ono výsostně morávkovské "ein, zwei, drei" Čechovovy guvernantky Charlotty z kabaretních vstupů režisérových tří hradeckých uhranutí ruským klasikem, poskládaným do sugestivního, nedostižného divadelního projektu loňského roku Čechov Čechům.
K poučnému obveselení publika
To není žádná výtka, ostatně kdo z Ostraváků pražského Fausta nebo hradeckého Čechova mohl vidět?! Předscény s německým odpočítáváním naplňuje v Divadle loutek sám Mefisto představovaný ďábelskou Libuší Čechákovou. Možná je Faust v kabaretním hávu žánrovým prvkem poněkud nesourodým, ale to z poučeného diváka tryská spíše osobní zkušenost, ať už z konzumování hry zmíněného Marlowa (16. století) nebo z nejslavnějšího zpracování látky o tři století později J. W. Goethem.
Nesmí se ale zapomínat, že loutkáři hráli Fausta hlavně k poučnému obveselení venkovského publika, kterému nebylo nutné ani možné předkládat kupříkladu faustovské nihilistické filozofické úvahy, známé pro změnu z Dona Juana a Fausta Ch. D. Grabbeho...
Andělé a čerti bez Markétky
Františák základní půdorys příběhu o upsání duše ďáblovi výměnou za návrat k mladosti uchoval, ale bez přítomnosti Markétky. Tím víc se to v jeho Faustovi hemží Anděly a Čerty. Celek působí poněkud neurovnaně, možná trochu přeexponovaně... Padesát let od založení Divadla loutek oslavili ale jeho současní aktéři (s výhradami) důstojně.
Divadlo loutek Ostrava - Texty her lidových loutkářů: Faust. Scénář a režie Martin Františák ve spolupráci s Jiřím Volkmerem, dramaturgie Hermína Motýlová, výprava Tomáš Volkmer, hudba Tomáš Rossi, pohybová spolupráce Alice Bártová.