Hlavní obsah

Lou Reed se dočkal ovací ve stoje

Novinky,
PRAHA

Takřka symbolicky vystoupil v Praze týden po koncertu Johna Calea další člen legendárních Velvet Undergdound, kytarista a zpěvák Lou Reed. V pátek se se svou skupinou představil v Kongresovém centru a diváky jeho show nadchla tak, že mu aplaudovali ve stoje.

Článek

Také Lou Reed připomínal, jak se psala rocková historie. I on zařadil píseň z repertoáru mateřských "velvetů" - pro přídavek si vybral Sweet Jane. A přestože koncert otevřela Paranoia Key Of E ze stále posledního písňového alba Ecstasy z roku 2000, návraty do hlubší minulosti nechyběly. V přídavku zazněla ještě Walk On The Wild Side ze slavné druhé desky TransformerDirty Boulevard z alba příznačně nazvaného New York. V repertoáru nechyběl ani Street Hassle, či politický The Day John Kennedy Died.

Dojem podtrhly vynikající výkony všech zúčastněných. Reeda doprovází skvělá doprovodná kapela tvořená kytaristou Mikem Rathem, baskytaristou Fernandem Saundersem a bubeníkem Tonym Smithem. Spolupracují už přes deset let, takže jsou skvěle sehraní a výtečně znají repertoár, což jim umožňuje si s písněmi pohrávat a až jazzově rozvíjet jejich témata.

V jednom z vrcholných okamžiků bubeník s baskytaristou vložili do písně kratičkou swingovou mezihru, po níž se zase vrátili k typickému pojetí a nechali skladbu pomalu vygradovat na jediném akordu, což je pro Reeda typické už od dob "velvetů". Reed sám svým zpěvem zdůraznil naléhavost, protože nezůstával jen u obvyklého polomluveného projevu, ale v pravou chvíli dokázal přidat na expresivitě.

Dojem podtrhl zvuk, jemuž Reed v posledních deseti letech věnuje velkou pozornost. Baskytaru zdvojil elektrický kontrabas, takže chmurné hloubky v úplném úvodu Paranoie doslova vibrovaly a vyvolávaly strach.

Lou Reed potvrdil své kvality, jeho výkon byl takřka bezchybný, což také obecenstvo ocenilo. Na rozdíl od Johna Calea všal ničím nepřekvapil, už nehledá, drží se pojetí, k němuž za léta dospěl. Páteční vystoupení se pojetím příliš nelišilo od jeho prvního pražského v roce 1996. Přitom už v sedmdesátých letech bylo pro Reeda typické, že vygradované živé verze písní byly mnohem delší studiové snímky. Opakování téhož přístupu však trochu setřelo rozdíly a zbavilo koncert rockové energii, což jasně ukázal v kontrastním přídavku. Krátké písně zapůsobily jako teplý jarní vánek po dlouhé zimě. Škoda, že jimi neprošpikoval celý repertoár, neboť rock potřebuje především drive.

Související témata:

Související články

Lou Reed oprašuje odkaz E. A. Poa

Když zpívá o New Yorku, vypráví o lidech na dně. Když se chce dozvědět, co je ve světě nového, nezapne CNN, ale raději zavolá Václavu Havlovi. S novináři...

Když je Lou Reed doma, v New Yorku

Na ulicích a v obchodech byste řekli, že New York patří ženám: drobné, štíhlé dlouhovlásky ve volných bavlněných kalhotách, žabkách a mikinách s kapucou,...

Výběr článků

Načítám