Liternetur @ Zase něco o té revoluci

Na Vaňkovu obranu musím poznamenat, že psát jako Hašek dost dobře nejde (i když na první pohled vypadá jeho styl jako lehce padělatelný, tak není).

Ale literární historie se k Haškovu dublérovi slušně nezachovala. Svoje zážitky z první světové války a z ruského zajetí zanechal v několika dílech, z nichž úplně to první „Charašó, pán, da?!“ Zápisky všelijakého vojáka 1914–19 (první vydání 1920, pak ještě tři další) je neprávem zapomenuto.

To je postmoderna se vším všudy – kniha obsahuje koláž povídek, postřehů, zápisků, překladů (Maxim Gorkij), dopisů, citací jiných dopisů a novinových zpráv, písniček, básniček, fotografií, kreseb, telegramů a jedné divadelní hry. Abyste mi věřili, vybral jsem dvě ukázky:

Dnes si na latrině ruští vojáci vybírali vši, ukazovali břicha s červenými pupenci a povídali o revoluci, která přijde… Kdo mi vysvětlí, jaká vzestupná, vývojová čára jde od vší k potentátu a od ožraného břicha ke státnímu či sociálnímu převratu? (15. 12. 1916)

„Ruská sociální revoluce“, kdyby nebyla obarvena krví – mohla by se zvát „revolucí papírovou“; celá „diktatura proletariátu“ spočívá ve vydávání a nalepování příkazů, které nikdo nesplňuje, protože se splnit nedají, a také nikdo nemá zájem o to, aby byly uvedeny v život. Je to revoluce bez sil; a je to nepochopitelné, že tu revoluci dělají lidé, kteří jsou nejčistšími maloměšťáky v poměru k soukromému vlastnictví. (11. 6. 1918)

Internetový literární časopis pro esejistické myšlení TÉMA, o kterém jsem už kdysi dávno psal, věnoval 6. číslo v roce 2004 dobrému vojáku Švejkovi. Jeden z příspěvků má název Karel Vaněk a my všichni (Josef Musil).

Je smutné, že legionářská literatura, kam svým způsobem Hašek patří (Vaněk určitě), je stále představována pouze čtyřmi autory: Josef Kopta, Jaroslav Kratochvíl, František Langer a Rudolf Medek, a někdo si ještě vzpomene na Václava Kaplického.

Komu dnes, kromě sběratelů a historiků legií, říkají něco jména Karel Fibich, Pavel Fink, Jeroným Holeček, Jan Horák, Václav Cháb, Antonín Kolek, Josef Kudela, Bohumil Mareš, Metoděj Pleský, Rudolf Robl, Vladimír Roubal, Bohumil Sojka, Lev Švyhnos, Jan Tošnar, Rudolf Vlasák, Adolf Zeman, Oldřich Zemek atd.?

Zde najdete diplomovou práci Johany Oczadlé Plukovník Švec – jeho život a zásluhy (Pedagogická fakulta MU, Brno 2007).