Článek
Nějaké větší skryté moudro v těchto větách nehledejte, chtěl jsem jen opatrně připomenout, že nám to zase všem (rodičům, dětem i učitelům) začíná.
Neodpustím si zavzpomínat na naše hrdinské školní činy, jež se postupem doby čím dál tím více podobají legendám, které vyprávěli v pradávných dobách starci u ohňů. Třeba tu o písemné maturitní zkoušce z oblíbeného ruského jazyka znáte?
Každý rok se počítalo se záchranným pásem, s divokou kartou v podobě Dopisu sovětskému příteli. Když si adept maturity opsal nějaké vzorové pismó z učebnice, nemohl neprospět.
Nicméně někteří z nás byli opravdu vyspělí ruštináři a udělali v úvodní a závěrečné větě (ty jediné jsme museli zplodit sami) tolik chyb, že byli oceněni známkou minus dostatečně. Dokonce se našli i takoví, kteří při přepisování taháku vynechali pár řádek a dostali sardel čili plný počet.
V písemkách z ruštiny bývala tehdy na malém prostoru neobyčejná hustota chyb; jestli se to stávalo díky azbuce, čort znajet. Ale dost historie, stejně se z ní nikdo nikdy nepoučí. Žijme v přítomnosti. Jsou všichni přítomni, nikdo nechybí? Tak začneme nový školní rok tím, že si nalinkujeme sešity!
Internet a škola. Jak pěkný pár! Jsou ústavy, kde se celý rok učí pouze zapínat a vypínat tu čertovskou bedýnku a ti nejlepší si pak mohou občas zahrát nějakou střílečku.
Někteří profesoři zase preferují teorii a přednášejí celý rok dějiny počítacích mechanismů. Pak se většinou stává, že studenti mají z počítačů na vysvědčení dobrou, přestože by jejich praktické znalosti a dovednosti uvedly v úžas nejednoho počítačového experta. Jsou ale i jiné školy a jiní kantoři.
Na stránkách Masarykova gymnázia v Příbrami si můžete přečíst sbírku bajek, kterou napsali studenti (v angličtině) ke 100. výročí založení školy (inspirací jim byly texty Jamese Thurbera).
Frýdlantské gymnázium uveřejňuje závěrečné maturitní práce (studenti zpracovávají různá témata - euthanasie, religionistika, hvězdy, cukrovka, prokletí básníci, šikana ve školství nebo švédská kinematografie).
Almanach 2003 (Almanach mladé tvorby) Pekařova gymnázia v Mladé Boleslavi čili studenti si sami napsali a namalovali (ke stažení ve formátu pdf). Lucie Páchová zde třeba learovsky veršuje: Byl jeden dědeček z Boleslavi / Měl jeden klobouk a dvě hlavy / Jedna hlava přebývá / A to milé nebývá / Pro toho dědečka z Boleslavi.
O přebytečné hlavě by se ale nemělo jen veršovat, že?