Článek
Vytáhl jsem si pohádky Oscara Wilda, staré Laichterovo vydání do kapsy. Jeden text se jmenuje Znamenitá raketa (v jiných verzích je adjektivum přeloženo jako Jedinečná či Podivuhodná). Příběh je jednoduchý.
U příležitosti svatby prince byl připraven ohňostroj. Než byl ohňostrůjci odpálen, tak vzadu v zahradě probíhala vzrušená debata mezi římskou svící, kateřinským kolem, bengálským světlem, malou raketkou, balónkem, prskavcem a znamenitou, jedinečnou, podivuhodnou a pěkně domýšlivou raketou.
Ta byla tak dojata svým proslovem o vlastní výjimečnosti, že pláčem celá navlhla a nevylétla. Usoudila z toho, že si ji ponechli pro nějakou důležitější slavnost. Druhý den ji ale dělníci uklízející zahradu vyhodili přes plot do příkopu.
Zde ta znamenitá, jedinečná, podivuhodná a pěkně domýšlivá raketa dál informovala rozmanité představitele fauny (žábu, šídlo či kachnu) o své velikosti.
Rozhovor s kachnou
„Pomýšlela jsem sama vstoupiti jednou do veřejného života,“ poznamenala kachna, „je tolik věcí, které potřebují oprav. Opravdu, před nějakým časem předsedala jsem schůzi, kde jsme přijaly usnesení, odsuzující všechno, co se nám nelíbilo. Nicméně nezdálo se to míti velký účinek. Nyní hledím si domácnosti a dohlížím na svou rodinu.“
„Jsem stvořena pro veřejný život,“ pravila raketa, „rovněž i všichni moji příbuzní, ba i nejnepatrnější z nich. Kdykoliv se objevíme, budíme velkou pozornost. Já sama, abych řekla pravdu, jsem se ještě neobjevila, ale až se objevím, bude to velkolepá podívaná. Pokud se týče domácnosti, rychle se v ní zestárne a duch se odvádí od vznešenějších věcí.“
Wilde bude vycházet, dokud lidstvo nezblbne
Jak to dopadlo, to asi znáte nebo si to přečtěte (pohádky vyšly mnohokrát). Wilde je jedním z těch spisovatelů, kteří budou, dokud lidstvo úplně nezblbne, vycházet stále; jeho dílo je pořád moderní a aktuální (viz ono kachní před nějakým časem předsedala jsem schůzi, kde jsme přijaly usnesení, odsuzující všechno, co se nám nelíbilo).
Mohl bych si také pohrát s významy slova raketa; rakety jsou teď zase populární. Já jsem si už ale úkol stanovil – vyvodit z pohádky něco sladkobolně poučného, jak to umí pan spisovatel Coelho, i když se mi to asi tak dobře nepovede.
Takže na konci prázdnin, před začátkem školního roku, jedno poučení pro žáky i pro rodiče:
Když je někdo znamenitý, jedinečný a podivuhodný, tak ani třikrát přes držku ho z toho nevyléčí! To není neduh, to je poslání.
Coelhovsky se mi to opravdu nepovedlo.
