Článek
Konečně můžeme slézt z horské dráhy, přestat pištět a házet po sobě nedofouklým míčem, který je stejně pro každý případ přivázán na laně, aby se při té jízdě náhodou neztratil. Říká se tomu tvorba veřejného mínění. Sladké bude i dvouměsíční odpočinutí od všech roznožek a veletočů 281 parlamentních artistů, již jsou nejvisutější mezi visutými a vidí svět, jeho manéž a obecenstvo shůry.
Když okurková sezóna, tak ji otevřme s plnou parádou. Z Rodokapsu č. 89 (1936/1937) jsem vám opsal z rubriky Krátké zpravodajství pěkný okurkový článek: Ecuador, který není právě bohat na básníky, se rozhodl, že oslaví svého slavného poetu Olmedu tím, že mu postaví na věčnou památku sochu. Dotazovali se proto na různých místech, co by taková socha stála, a vlasy jim vstaly hrůzou: seznali, že by taková socha byla tak drahá, že za ty peníze nestojí ani ten nejlepší básník světa.
Ale poněvadž sochu chtěli mít stůj co stůj, rozřešili tuto těžkou otázku velmi jednoduše a náramně prakticky: koupili starou, nepotřebnou sochu neméně slavného anglického básníka lorda Byrona, starý nápis odstranili, dali pod ni vytesati jméno „Olmeda“, postavili ji na náměstí a jsou spokojeni. Jen když mají sochu!
Jaro, nebo psychedelická setba?
Jose Joaquin Olmeda byl byronovský opěvatel El Libertadora, Simona Bolívara, takže se tehdy v Ekvádoru celkem trefili. Pokoušel jsem se tu sedmdesát let starou informaci nějak ověřit, ale našel jsem v síti jen fotografii Olmedova „monumenta“ v největším ekvádorském městě Guayaquil. Nicméně metoda je to hodná následování. Není podstatný obraz, ale jeho popis, to přece funguje obecně. Socha s názvem Jaro se klidně může proměnit na sochu nazvanou Psychedelická setba. Ušetří se a kultura přitom netratí. A o to jde.
V Praze by se klidně mohla přejmenovat většina soch a nedávno skácené mohly s jinými jmény zůstat. Komupak by asi dnešní radní, kteří v kultuře šlapou jak ti sloni v porcelánu, přiklepli Gottwalda? Napadá mě kolem toho spousta dalších legrací, ale poslední dobou si lidé všechno moc berou a já bych nerad někam k soudu. Kdyby si přečetli Ruizovy Čtyři dohody, tak by se dozvěděli: Ať se kolem vás děje cokoliv, neberte si to osobně (www.toltec.cz/ctyridohody.htm). Trochu jsem odbočil, ale máme přece tu okurkovou sezónu.
*www.pametnidesky.estranky.cz
Aby bylo jasné, že téma beru přes vše výše napsané vážně, tak nabízím užitečnou stránku. Jsou na ní fotografie pomníků a pamětních desek v jednotlivých pražských obvodech. Kontakt: sofar@atlas.cz.