Článek
Posun významu slova tuning (angl. naladění, seřízení, zvýšení výkonu), za který vděčíme především mládeži, je modelovým příkladem, na kterém by sociolingvisté mohli zkoumat změny daleko obecnějšího rázu. Já jen čekám na chvíli, kdy si sednu v tramvaji proti nějaké osmdesátileté vytuněné dámičce, která se na mě zasměje, vyplázne jazyk s piercingem a pak s tou kovovou kuličkou zahraje na své porcelánové zuby jako na xylofon evropskou hymnu, Beethovenovu Ódu na radost. Bude to sice znít spíše jako Ovčáci čtveráci, nicméně pro mě to bude jasný signál, že už mi vlak definitivně ujel. Že zůstanu trčet na zapomenutém nástupišti někde na okraji tady toho našeho nádraží, s podobnými nepřizpůsobivci. Neměl bych se alespoň na stará kolena nechat obřezat?
Pořád tady ještě ale zbývá nějaká naděje. Především na internetu. Dokonce jsou některé virtuální redakce tak troufalé, že si dovolí záměrně neposkytnout zprávu o zvětšení ňader význačné herečky. Jak se jen jmenovala?!
Přesně před rokem vznikl internetový magazín Glosy.info, který si předsevzal publikovat kvalitní texty z oblasti politiky, kultury, filosofie a společenských věd. Zároveň mělo vzniknout diskusní fórum pro všechny, kdo se o tyto oblasti zajímají.
Homepage je klasicky rozdělena na tři sloupce, v tom levém je úvodník a informace o akcích a o nových knihách a časopisech. V pravém je navigace, vyhledávač, Tipy redakce, Nejnovější texty, Diskutované texty a Nejčtenější texty. V prostředním si pak můžete číst chronologicky řazené články, nebo si je přes navigaci vybrat podle zaměření (politika nebo knihy, eseje), případně podle autorů. Nejnovější příspěvky: Adolf Hitler - produkt doby nebo hybatel událostí (Ondřej Kučera), Od internetu ke Gutenbergovi (Umberto Eco), Čas ze vzpomínek (Ivan M. Havel).
Posledně jmenovaný píše: Zkusme zcela potlačit navyklé chápání vlastní prožité minulosti jako "již jen jediného kusu" a uvědomit si, že paměť nám konec konců nenabízí víc než diskrétní, episodické klipy, oddělené "trhlinami a skutečnými prasklinami". Prožité episody mají své vlastní časy stejně jako své vlastní prostory - jsou to události nebo příběhy s mnoha vnitřními, "endemickými" dimenzemi. Trhliny a praskliny jsou pak spíše švy a svary - čili produkty našeho snažení zjednat si temporální kontinuitu sebe sama i okolního světa.
S tou obřízkou jsem samozřejmě jen tak machroval. To by byl v mém případě úplně zbytečný řez.