Článek
Mašina obrovského megapolis Eunia, které se rozprostíralo ve směru západ-východ od Porta až po Charkov, a ve směru sever-jih od Murmanska až po Herakleion, šlapala už několik století bez zaskřípání. Nikdo si dávno nepamatoval, odkud vlastně bere energii. Navíc vzpomínky ohrožují přítomnost, to pochopil každý nový eubčan ihned po svém vzniku.
U svatého acquis, opakovali každý den po ranním rozjímání, při kterém drmolili nepochopitelná slova z na ten den vylosované části Lisabonu, ať prožiju svoje tady a teď dobře a spokojeně. Jeden z mála těch, kteří nedrmolili, seděl u pracovního stolu (jen on věděl, že karbonová skořepina skrývá opravdovou, historickou dřevotřísku) v subregionu Praha, v jedné z těch zapomenutých průmyslových zón, jež v prehistorických dobách vytvářely klamavé představy o prosperitě.
Obrovská budova byla úředně zapečetěna, byla tedy odpojena od všech sítí, ale JéHá, jedinému člověku na světě, který odmítl Windows-Gatesovu cenu, to nevadilo. Uměl spojovat nemožné. Pochechtával se nad nějakým zažloutlým rukopisem z dob postmoderny, posledního romantického vzmachu lidského individua.
Když se dost vychechtal, pohnul zásuvkou a ošuntělá stěna za ním, plná barevných cákanců, najednou kamsi zmizela. Místo toho se objevila jakási velká nádrž s mnoha měřáky, osázená tu a tam obrovskými čočkami. V nádrži se převalovala neprůhledná emulze. JéHá jako vždy slavnostně prohlásil: Ecce lavabo! a začal postupně kontrolovat hodnoty na displejích. Za tenhle vynález by dostal vagon Windows Gatesových cen. Ale proč.
On jediný byl schopen ze sinic, které už dvě století vládly všem vodním hladinám a totálně je „zabetonovaly“, získat mechanickou cestou podle starých homeopatických praktik živou vodu. A měl jí plnou nádrž.
Pak se postavil k jedné čočce, zaťukal na sklo, zapískal a řekl sladkým hláskem: Frantíku! Ty kluku pitomej! Za chvíli se v čočce objevilo cosi a pomalu to plulo ke svému opěvovateli. Frantík byla poslední existující spermie nejen v téhle zatracené megapolis, ale i na celé ještě zatracenější planetě. Od dob, kdy se začali lidé skenovat, tak tenhle nepovedený produkt přírody se díky digitalizované evoluci vytratil. U svatého acquis, jak mohli být lidé tenkrát tak ordinérní...
Když to někdo dopíše dál - a variant je mnoho, tak budu jen rád. Mohla by z toho nakonec vzniknout nějaká povídka a na jejím základě třeba scénář. Do 30. září (a pak zase do 31. března) můžete přihlásit svoje díla do soutěže Filmové nadace RWE & Barrandov Studio.
