Článek
V textu Individualizace války, který vyšel bez uvedení autora ve Vojenských rozhledech (2/2004), jsem se dočetl to, o čem nepíše denní tisk ani společenské časopisy. Je to sice absurdní, že hledám ve vojenském tisku informace, když ve mně každá uniforma s hodností od poručíka výše vyvolávala jen návaly, které byly odměněny úředním rozkladem o vojenské nezpůsobilosti, ale absurdita je naše milenka:
Všechna zkoumání vedla ke stejnému závěru jako koncepce globální rizikové společnosti: náš jazyk není schopen splnit úkol informovat o nebezpečích, jimž vystavujeme budoucí generace užíváním určitých technologií. Vzhledem k rychlosti rozvoje těchto technologií existuje globální rozdíl mezi jazykem kvantifikovatelných rizik (pojmy, které užíváme a podle kterých jednáme) a světem nekvalifikovatelné nejistoty, kterou vytváříme. Naše minulá rozhodnutí o atomové energii, současná rozhodnutí o užívání genetické technologie, lidské genetice, nanotechnologiích a počítačích otevírají procesy, jež mohou mít nepředstavitelné, nekontrolovatelné a dokonce nesdělitelné následky. Tak už to chápete? Za všechno může jazyk, protože nestíhá plnit svoji funkci!
Něco veselejšího:
Bývalí redaktoři z ústeckých studentských časopisů Filé a Pandora začali vydávat internetový časopis prÚLety. Protože ho nazývají kulturně-umělecký portál, je možné očekávat (pokud ve svém nadšení vytrvají), že se na něj začnou nabalovat i jiné aktivity.
Bližší určení prÚLetů je vymezeno značně provokativně: teritoriální terorismus sudetské estetiky, know-how z oblasti výtvarného umění, literatury, teorie a recenzí aktuálních artefaktů.
Editorial prvního čísla je uměřeně chvastounský, a tak to má být -panenku sedící v koutě nikdo nehledá: Jsme ideologové. K obědu máme rádi hustý vývar z masa. K večeři mrkve. Žijeme na severu. Nechceme měnit svět. Jsme pouhými agenty infiltrace systému. Naše estetika je spjata s teritoriem. Ochcáváme rohy sítí. Nechceme zničit vesmír. Jsme kulturní teroristé periferie. Tozmemi.
Oddíl Literatura je věnován naivistickým básníkům: Radoslavu Nedoslavovi, Delicii Nerkové, Karlu Škachovi, Mnoháčku Zgublačenkovi a Františku Jindřiškovi. Z tvorby posledně jmenovaného alespoň sloku z básně Povodeň v Česku I:
Nejsvětější Bože, ochraňuj nám Prahu, / tu naši matku měst, dej lidem odvahu! / Za Prahou Kralupy a závod Spolana, / všude je chemie - Bože, to je rána! Výtvarné umění představuje tvorbu Robina Petláka (obrazy a komiksy) a v části Recenze/Teorie/Kritika je cca 15 recenzí a článků (literatura, divadlo, fotografie), včetně stati Jana Nejedlého Hvězdná pěchota poesie. Kdo dnes hýbe českým básnictvím? Děti, blázni, naivisté...
To by byl pěkný titulek nějakého politického komentáře. Jen místo "básnictví" by se doplnilo něco mnohem přízemnějšího. Ale nejinspirativnější mně připadá ta věta o ochcávání rohů sítí. Tu prÚLetům opravdu závidím.