Článek
Slova začínají být vnímána (vizuálně nebo audiálně) jako symbol, logo, znělka; jakoby víme, co znamenají, ale spíše to tušíme, shodli jsme se na tom.
Pokud bychom se snažili pochopit význam podle kořenu, tak začneme být zmateni. Dostali jsme se například od akčních výborů k akčním filmům a akční ceně. (Jaká to je vlastně cena, maminko? No jaká, prostě... je akční!) Nepochybně se časem objeví výraz akční akce. No a co?
Narazil jsem nedávno při norování v knihovně na práci Emila Svobody Myšlenky o právu, étice a náboženství (Nakladatelství Volné myšlenky československé v Praze, 1925).
V několikastránkovém eseji Dissidenti autor píše: Jistě není třeba litovati toho, že jsme odedávna známi jako národ dissidentů. Naopak - milujeme svoje rozkolníky a svoje rozkolnictví, protože nás právě tato vlastnost přese všechen odbarvující vliv západu vyznačuje jako příslušníky veliké rodiny Slovanstva, ale i proto, že se tak často v rozkolnictví ukázala síla myšlenky.
Obávám se, že autor měl při psaní na mysli především Karla Havlíčka Borovského; osmdesát let poté můžeme téměř s jistotou Svobodu opravit: Svoje rozkolníky jsme vždy zásadně ignorovali, byť by za jejich rozkolnictvím stálo myšlenek celé stádo.
Slovo disident (z latinského dissidens, vzdálený), odpadlík, ve středověku třeba protestant v katolickém prostředí, prošlo zajímavým vývojem - nejen z časového hlediska, ale i místně. Ve Spojených státech amerických se jím například označuje zástupce nějaké menšiny.
U nás jsme se v poslední době vrátili (a rádi) k tomu prapůvodnímu významu, disident je něco od nás nesmírně vzdáleného (třeba v Číně, Barmě nebo na Kubě). Je ale možné, že se časem objeví i nějaký akční disident. No a co?
Když mi bylo šestnáct, dostal jsem k Vánocům druhé vydání knihy Svět jako vědomí a nic (1928). Ještě na konci Svatého večera jsem se srdnatě vrhl do četby, abych si přiznal hned na první stránce, že nerozumím vůbec ničemu.
Filosof a spisovatel Ladislav Klíma je v českém prostředí disidentem i mezi disidenty (přestože výrazně inspiroval část undergroundové scény). Přečetl-li si kdokoliv v letech 1948-1989 Klímovo přesvědčení, že nyní ani na okamžik neopouští mne pocit mé absolutnosti, moje já není už já ostatních lidí (Filosofické listy), pak se i on na okamžik ocitl v jiné galaxii.
Stránky tohoto, nebojím se říci, jediného originálního českého myslitele a současně spisovatele mj. nabízejí texty Utrpení knížete Sternenhocha, Bílá svině neboli Konečné rozřešení problému o vzniku křesťanství nebo Jsem absolutní vůle, kompletní bibliografii, Typologii Ladislava Klímy nebo jeho fotografie.