Článek
V roce 1925 byla jako Kurs č. 14 vydána knížečka Kurs voličský s podtitulem Rovnost-VolnostBratrství, na titulní straně je pak přesnější informace: Georges Armand Masson: Soliveau čili Dokonalý poslanec. Z francouzského originálu (1923) přeložil J. Florian.
Cituji: Řeč, kterou dává kandidát na jevo voličovi svůj lásky žár, a kterou mu vykládá, čeho od něho očekává, jakož i co mu on přinese k zásnubám, jmenuje se vyznání víry neb politický program. Toto vyznání víry není toliko mluvené, jest i napsané. Právě tak jako v jistých zemích obyčej tomu chce, aby novomanželé po svatební noci vykládali z okna své ložní prádlo, jest pravidlem, aby kandidát po celé období svého „honění se“ prostíral na všechny zdi ještě čerstvý text svých vyznání.
V jednom bodě však přece toto vyznání víry se liší velmi zřetelně od obyčejných erotických výlevů: neponechává nic inspiraci ani náhodě; jest rituální. Tímto rysem blíží se spíše modlitbě. Jako všechny modlitby, ať je to Pater Noster nebo nějaká formule orfická, počíná neproměnně vokativem, a toto zvolání jest vždycky totéž: „Voličové“!
(…) Po vzývání božstva představí se sám prosebník. K tomu účelu třeba vyhledati větu jak hlučivou, tak prázdnou. Máte-li to štěstí, že obsahuje kontradikci, pak jest to dokonalé, neboť běží o to, jak uspokojiti každého.
Poslední kapitola v Kursu voličském je věnována závěrečné, zásadní větě, provolání, čili Prorvaci (z lat. peroratio). „Prorvací“ jest, jak etymologie tohoto slova dostatečně ukazuje, „někam se prorvati“ čili prodrati, jinak řečeno zmoci vlastně to, proč kandidát skládal svou řeč. Nejkrásnější ukázkou je prorvace chystaná pro případ mobilizace: „Vpřed za ty, kdož zůstaneme vzadu.“
Vedle Staré Říše mám v knihovně srovnané knihy profesora Vondráčka. Jeden jeho text, spíše takové poznámky, je nazván Úvaha o duševní pohodě a zdraví vědeckých pracovníků (1971) a je z knihy Úvahy psychologickopsychiatrické (1975). Poslední věta korunuje dílo: Vědecký pracovník by se měl občas zamyslet nad způsobem svého života, zda snad nerozkrádá lehkomyslně národní majetek. Stačí jen vyměnit podmět – a máme pěknou volební prorvaci!
Vedle Staré Říše mám v knihovně srovnané knihy profesora Vondráčka. Jeden jeho text, spíše takové poznámky, je nazván Úvaha o duševní pohodě a zdraví vědeckých pracovníků (1971) a je z knihy Úvahy psychologickopsychiatrické (1975). Poslední věta korunuje dílo: Vědecký pracovník by se měl občas zamyslet nad způsobem svého života, zda snad nerozkrádá lehkomyslně národní majetek. Stačí jen vyměnit podmět – a máme pěknou volební prorvaci!* www.volby.cz
Vedle Staré Říše mám v knihovně srovnané knihy profesora Vondráčka. Jeden jeho text, spíše takové poznámky, je nazván Úvaha o duševní pohodě a zdraví vědeckých pracovníků (1971) a je z knihy Úvahy psychologickopsychiatrické (1975). Poslední věta korunuje dílo: Vědecký pracovník by se měl občas zamyslet nad způsobem svého života, zda snad nerozkrádá lehkomyslně národní majetek. Stačí jen vyměnit podmět – a máme pěknou volební prorvaci!* www.volby.czVolební server Českého statistického úřadu obsahuje vyčerpávající informace o všech volbách u nás po roce 1989.