Článek
Dcera J. Hronka se po krachu na newyorské burze provdala za senátora Willoughbyho. Zatímco první věta se váže k textu, ta druhá jako přívěsek má k němu "nulový" vztah, a právě ona a jí podobné "informace" tvoří jednu z poloh cimrmanovského humoru. Vyvolávaly a vyvolávají při vystoupení Cimrmanů vždy salvy smíchu. Z podobných přívěsků se dnes skládají i novinové zprávy; dokonce ani jejich titulky už nemívají žádnou spojitost s dalším textem. Nikdo se tomu ale nesměje. Nejsem na stopě nějaké opravdové záhady?
Předcházející odstavec jsem měl napsaný hned, ale pak mně nějak došla pára a mašinka odpočívala v depu. Po pár dnech jsem si konečně vzpomněl na jednu scénu z Hellerova románu Gold za všechny peníze a musel si přiznat, že o žádnou opravdovou záhadu nejde. Ono to tak prostě musí být. Hlavní hrdina Bruce Gold nabízí vydavateli Liebermanovi do jeho intelektuálního časopisu článek o židovské zkušenosti, potřebuje totiž peníze. Lieberman hned nahlas odvozuje, o čem všem tam musí být napsáno. I o tom, jaké to je souložit s árijskými děvčaty. Gold se diví, kde na to přišel, a dostává odpověď: Tak si tu část vymysli, když budeš muset. (...) Chceme názory, ne fakta.
Ale zpět k Cimrmanovi. Je neobyčejně svádivé využívat tuto, v české mytologii již téměř naturalizovanou postavu jako značku a proměnit se v dalšího cimrmanovského amatérského badatele. Vůbec takové autory nepodezírám z plagiátorství. Jde jim spíše o přihlášení se k určitému způsobu identifikace, spiklenecky pomrkávat, že já taky. Výsledkem je, že na internetu hnízdí plno cimrmanovských textů (podobně je tomu s murphologií), kterým chybí šťáva. I z jablek se dá samozřejmě vyrobit burčák.
Při četbě Vaňkova pokračování Švejka brzy seznáte, že je to jinak. Styl se dá napodobit, ale duch ne. Cimrman, Švejk nebo Murphyho zákony nejsou normalizační rozhlasový seriál Jak se máte, Vondrovi, který psalo množství autorů (včetně těch zakázaných pod pseudonymem). V tomto případě nemá onen cizinou oceňovaný rys našich improvizačních schopností příliš hodnotný potenciál: znalost hy chy ky ry dy ty ny se prostě nepromění pomocí zlatých ručiček (nebo čeho) v originální text. Inu, jak cituje ve svém dnešním sloupku básník P. Š. básníka F. H. - příliš mnoho omašlovaných...
Na uvedené stránce je jako příklad k výše uvedenému k přečtení několik přednášek studentů tehdejšího 4. ročníku biochemie Vysoké školy chemicko-technologické (1999) z cyklu, který proběhl pod názvem Cimrman a biochemie. Jedna z nich se věnuje např. Cimrmanově předpovědi DNA.
Je to ideální materiál ke komparaci s texty Svěráka, Smoljaka nebo Šebánka a Velebného. Všeho je tam dosti, ale chybí tomu (nic proti studentským aktivitám) očar, jak onomu nezměřitelnému, neuchopitelnému, neviditelnému koření říkal jeden starý literární kritik. Nebo, řečeno po našem, nemá to (opět a zase) ty koule. .