Článek
Jeden starý poeta, jenž by na sebe básnění nikdy neprozradil, říkal o takovýchhle Vomáčcích, že to jsou vomládi. Jednou jsem se překonal a zeptal se ho, co to slovo znamená. Omlád neboli odnož. Raději jsem se neměl překonávat, protože vomládi jsou mnohem lepší než odnože. Tím jsem se dostal k poučení, že v poezii se nemáme příliš ptát.
Oprašujme stará slova
Musí v ní zůstat tajemno a posvátno, jinak to pak není poezie, ale návod k použití. A teď ty slíbené verše: Jitrocel léčí, ale kdo / léčí jitrocel? / A když bůh klečí / kdo potom klečí před bohem? (Jitrocel na CD Dobrou noc, světlo).
Měli bychom oprašovat stará slova, protože mezi lidmi je málo poezie. Používat varianty (i nářeční). Vytahovat je pomalu ze zapomenutí, pouštět je do proudu řeči jak lodičky ze sirek. A pak rychle předběhnout tok, postavit se na můstek a koukat dolů, jestli se ten váš člun nepotopil, jestli přestál všechna protivenství.
Měli bychom mít doma po ruce štoudev, vědro, hrotek, konev, kbelík či ompr (z německého der Amper; Podlužáckočeský slovník viz www.hrusky.cz /download/Zpravodajc_26.pdf), ve kterém by byla stálá zásoba „jiných“ slov. Protože naše řeč přestává být okysličená a stává se jen jakousi kapalinou cirkulující v uzavřeném prostředí.
A nedostatek poezie potřetí
Přestože věda je hledání podobně jako veršotepectví, ve výsledcích to není vidět (ani v těch, které se básněním přímo zabývají). To staří Čechové-vědátoři, to bývali jiní básnivci.
Jan Svatopluk Presl (1791–1849) mj. rozpracoval české chemické názvosloví v té době známých prvků (cca 50). Některá jména používáme dodnes, jiná se bohužel neuchytila, třeba kazík (fluor), ladík (kadmium), nebesník (uran), solík (chlor), tantalík (tantal), voník (osmium), žestík (molybden).
Podobně básnil Karel Slavomil Amerling (1807– 1884) – chvořík (wolfram), japík (lithium), rusík (ruthenium), švábel (selen), župík (telur). Hledat cesty, jak vznikala některá česká pojmenování, je dobrodružné. U ďasíku (kobalt) je to poměrně jednoduché. Koboldy nazývali němečtí horníci šotky žijící v dolech. Pochvistík (nikl) je zase podle slovanského boha Pochvista (zlé povětří), což odkazuje k průvanu či k jedovatým plynům v dolech, a chasoník (titan), ten je odvozen od chasoně (chasníka, nebo též junáka).
