Článek
Bohužel jsem ji otevřel na straně 65 a přečetl si sloku: Sluchu dejte větrodůvci, / Tučostoni, chmurojezdci, / Bleskostřelci, hromovali, / Vichroďasi, burohonci, / Vatrožhavci, dštivokropci, / Vodonorci, krpožírci, / Hvozdošumci, zemorodci, / Lunoběsi, slunohaři, / Dnojasi i nocohaři. / A vsi živci, vsi mařivci! (báseň Radouš, zakladatel hradu Radyně). A byl jsem lapen. Rapl se mě zase pustil a zmizel.
Jsou slova, kterým už nerozumíme. Jsou slova, kterým ještě nerozumíme. A pak jsou slova mezi tím, o kterých stejně nevíme vše.
Ke Kalinovi je připojen slovníček, v němž zjistíte, že větrodůvec = duch, jenž vítr rozdouvá. Odtud tučoston = duch, jenž v tuči čili v mračnu sténá; chmurojezdec = duch, jenž po chmurách jezdí. Atd.
Vida, další autor, který je poznatelně uhranut Byronem. Ještě alespoň čtyři slova z Kalinových básní: hnusnout (stávat se hnusným), nedojepa (nenadálost), romon (souhlas), zámezník (cizinec). Pak jsem zjistil, že celá tato kniha je k přečtení (a studiu) na síti na adrese ci tanka.cz/kalina/bstoc.html.
Mejdan neboli junácký boj
Z nových slov, se kterými jsem se nedávno trápil, tu zmíním dvě. Tím prvním je diseminace. Dle slovníku cizích slov se používá v lékařských vědách (rozsev nebo rozšíření chorobných ložisek procesů po těle nebo orgánu). Jenže v poslední době se diseminace začala objevovat v jiném významu, patří k „EU slovům“.
V projektových dokumentacích při žádostech o dotace je jím myšleno poskytování a rozšiřování informací o osobách, výsledcích a zkušenostech. Druhým slovem je sekondování. Vzniklo z anglického slovesa to second (podporovat) a myslí se jím hrazení mzdových nákladů experta v nějaké mezinárodní instituci vysílající zemí nebo organizací.
No a teď o dvou slovech, která bych měl dobře znát (ale neznám). Nejprve mě překvapilo, že v knize Súchovská republika (Otakar Bystřina) jsem si mohl přečíst větu: Při nerozhodnosti opanovalo mínění toho, kdo v junáckém mejdanu zvítězil.
Že se už před rokem 1926 říkalo mejdan (slovo srbochorvatského původu, kam přešlo z arabštiny), to by mě nikdy nenapadlo, byť je zde užito v původním slova smyslu, tedy junácký boj. Daleko horší je však jiná neznalost. Ještě před měsícem, kdyby se se mnou někdo vsadil, že se správně píše ližina, a nikoli lyžina, vysmál bych se mu a nabídl bych astronomickou částku. Jenže ližiny jsou od líhy, a nikoliv od lyží. A já se stydím.