Článek
Ve srovnání s předchozími tělesy z Bonnu a Výmaru zaujal nejvíce, a to především lahodným zvukem. V programu nechyběl tradiční Dvořákův violoncellový koncert h moll, který festival vždy zakončuje. Hrál ho zaskakující mladý Němec Jan Vogler, jenž se netradičně soustředil spíše na americké kořeny skladby než na slovanskou vroucnost.
Bonnský orchestr (Beethoven Orchester Bonn) s ukrajinským dirigentem Romanem Kofmanem koncertoval na festivalu dvakrát, přičemž pondělní vystoupení se Šostakovičovými díly uvedené ke 100. výročí skladatelova narození bylo přenášeno prostřednictvím mezinárodní rozhlasové sítě EBU do evropských zemí. Ukázkové podání 10. symfonie e moll, které vystihlo všechny vrstvy skladby, se stalo jeho vrcholem.
Z druhého "beethovenovského" koncertu zmiňme alespoň Houslový koncert D dur ve verzi pro klavír s bravurním finským pianistou Olli Mustonenem. Výmarský orchestr (Staatskapelle) s hostujícím dirigentem Rakušanem Christianem Armingem zaujal doprovodem Beethovenova Klavírního koncertu č. 5, kde zazářil mladý rakouský pianista Christopher Hinterhuber, jehož festival může směle zařadit mezi své letošní objevy.
Z domácích orchestrů jsme v závěru festivalu slyšeli ještě Brněnskou filharmonii, rozhlasový orchestr (SOČR) a Českou filharmonii. Všechny měly výborné sólisty, další objevy letošního ročníku - ukrajinského basistu Tarase Štondu, ruského pianistu Michala Peťuchova a anglického hornistu Davida Pyatta. Pod vedením dirigentů, Rusa Alexandra Anisimova, našeho Vladimíra Válka a Rakušana Carlose Kalmara připravily publiku vždy posluchačský zážitek zejména v dílech Šostakoviče, Rachmaninova a Wagnera.