Článek
Začínal jste jako člen skupiny BPM, tedy Básníci před mikrofonem. Získali jste dokonce žánrového Anděla za rok 2009 v kategorii Hip-hop a r’n’b. Zůstal jste i jako sólista básníkem?
Dnes už se na název Básníci před mikrofonem dívám s nadhledem. Vzniklo to tak, že jsme do jedné skladby vysamplovali básničku Vladimíra Holana z cédéčka Básníci před mikrofonem. V té době jsem Holana četl. Jinak jsme si ale říkali BPM. Později se mnou to přízvisko básník zůstalo.
Myslím si, že je to dané tím, že jsem se k hip-hopu dostal přes texty. Mám například blízko k folkové muzice, protože mnozí písničkáři píší skvělé texty.
Je hip-hop úrodné pole pro básně?
Lidé mě asi nikdy nevnímali jako klasického hiphopera. Moji fanoušci podle mě neposlouchají ortodoxní hip-hop nebo rap. Vtomto ohledu jsem trochu unikát.
Nemyslím si, že mé skladby jsou nějak inovativní, ačkoli na novém albu jsou některé poměrně dost překvapivé. Jde v nich ale spíš o výběr témat. Záměrně se vyhýbám těm materialistickým, která k hip-hopu patří, a spíše mluvím o pocitových a citových věcech, což v hip-hopu není úplně zvykem.
Co vás tedy v hudbě inspiruje?
Můj rozptyl je velký. Kromě hip-hopu a folku jsou to například kytarové kapely, rád si poslechnu třeba staré Rolling Stones, U2 a další. Vyrůstal jsem na nich, k hip-hopu jsem se dostal na střední škole jako k formě generačního vzdoru.
Navíc producent Martin Ledvina, který se mnou na novém albu pracoval, je hlava otevřená. Věnuje se folku, country, miluje jazz. V hudbě jsem zkrátka dost svobodomyslný.
Vystupujete nyní jako sólista. Je to jednodušší než být členem kapely?
Jednodušší je to v tom, že nemusím řešit konflikty a ješitnost, které jsou podle mě ve všech kapelách a projektech. Složitější je, že celou odpovědnost beru na sebe a často jsem se svou hudbou sám. Nemám parťáka, se kterým bych ji mohl konfrontovat a posunovat. A nemám za sebou partu lidí, která by mě hecovala.
Proč jste Lipo? Za mých mladých let to byly bonbóny za dvacet haléřů…
Lipo jsem kvůli těm bonbónům. Vyrůstal jsem totiž v Liberci vedle továrny, v níž se vyráběly.
Voněly mi do okna. Ale Li-po je i čínský básník, který mě při mém poznávání poezie zaujal.
Lipo vydal své druhé sólové album.
V několika svých skladbách se zmiňujete o Liberci, koneckonců i v písničce Město, co spí. Je pro vás inspirativní i jinak než jako rodné město?
Neumím moc odhlédnout od skutečnosti, že je to mé rodné město. Písnička, o které jste mluvil, vychází ale z mé nové zkušenosti, kdy jsem se odstěhoval do Prahy a domů se vracím už jen jako pozorovatel, který má větší odstup.
Atmosféra Sudet je v Liberci podle mě silná. Jako paradoxní chápu, že se vůči mnohým věcem týkajícím se Liberce stavím kriticky, zároveň mě ale inspirují a přitahují. V tom městě je spousta zajímavých fenoménů, které by měli popsat sociologové. Je tam například relativně velká koncentrace bohatých lidí. Nežijí ale v centru, odstěhovali se na periférii a do podhůří. Centrum tím pádem začíná být vybydlené a odhalují se tak mnohé sociální problémy.
Navíc je Liberec extrémně zadlužený, to ještě z dob, kdy ho vedla konzervativní politická strana. Písnička Město, co spí také upozorňuje na to, že problémy, které teď Liberec má, se budou týkat i dalších generací. Nebude snadné je překonat.
V té písni hostuje operní pěvkyně Ester Pavlů. Co to pro vaši tvorbu znamená?
V tom mě hodně podpořil Martin Ledvina. Naléhal, abychom vytvořili větší umělecký tvar a abychom šli v hip-hopu dál. Já tu vůli měl také, takže jsme se dali cestou progresu. Konkrétně tato písnička prošla během natáčení radikální proměnou. Týká se to ale i dalších.
Která je nejosobnější?
Určitě Hlubiny. Hostuje v ní Terezie Kovalová, jež hraje na cello a zpívá. Je to vztahová písnička. Všechny mé písně o vztazích jsou osobní. Někdy se dokonce přistihnu, že mě texty doběhnou. Leckdy totiž až časem zjistím, jak moc čerpaly z mé zkušenosti, i když jsem se při psaní snažil mít autorský odstup.
Na desce jsou ale zpracovaná i společenská témata. Jsem například člověk, kterého baví politika. Můj osobní názor však je, že téma vztahů se pro tvar písničky hodí lépe.
Jak jste na tom se zpěvem?
Na novém albu ještě moc nezpívám, spíše jen tak houkám. Protože ale prezentuju většinou písničky o lásce a citech, narážím v tomto směru na své limity. V rapu jsem si jistý, ale někdy bych rád pořádně zpíval. Uvažoval jsem už o tom, že na tom začnu pracovat. Zatím je to jenom výzva.