Článek
V současné době si totiž mnohé kapely při svých koncertech rády zahrají i písně od svých vzorů či přátel. Američtí Hollywood Undead připomněli část Enter Sandman od Metalliky či Du hast od německých Rammstein.
Limp Bizkit zase začali vystoupení přehráním Purple Rain od Prince a později mimo jiné přidali i fragment jedné skladby od Nirvany. Nemluvě o tom, že zazněly i další coververze, které mají muzikanti rádi. Patřili k jasným vrcholům sobotního večera. Jejich koncert byl výbušný, dravý a nenápadně připomínající, že v devadesátých letech, kdy se formace proslavila, byla rocková muzika veskrze opravdová a srdeční.
Kapela sice set trochu kouskovala, v jeho první části možná až příliš. Jakmile ale hrála své nápadité a pro nu-metal velmi stylové skladby, byla to ostrá rocková jízda. Publikum to ostatně patřičně ocenilo, když s ní velmi lačně pohybem, zpěvem i aplausem nadšeně spolupracovalo.
Podobné to bylo při vystoupení Nine Inch Nails. U téhle kapely jde agresivita ze všech skladeb, přitom náramně pracuje s dynamikou, produkcí, interpretací i pódiovou prezentací.
Patří k zástupcům takzvaného industriálního rocku a v tom duchu byla vizuálně ztvárněná i scéna. Publikum bylo nadšené a skupina potvrdila post skutečně největší hudební hvězdy celé akce.
Do devadesátých let se svou muzikou vrátili i američtí Body Count, u nichž stojí za mikrofonem slavný raper Ice-T. Formace je na světě od roku 1990 a byla u toho, když se za oceánem pojil heavy metal s rapem. Patřila k věrozvěstům toho spojení a v Panenském Týnci to razantně, a přitom s nadhledem připomněla.
Její vystoupení bylo přirozené a živelné. Baskytarista Vincent Price například na konci jedné skladby poslal svůj nástroj po zemi svému technikovi strunami k podlaze a ten při té jízdě vytvořil pozoruhodný zvuk, akorát tak vhodný k závěru doznívající kompozice. Ice-T pak publiku představil svou malou dcerku a on i jeho spoluhráči si vystoupení viditelně upřímně užili.
Hollywood Undead přibyli se svým rap rockem, který je melodicky někdy až úporně podbízivý a aranžérsky ne příliš originálně vystrojený. Diváci v Panenském Týnci z něho ovšem byli nadšení, bez ohledu na to, že spousta zvuků zněla ze samplů a masky z obličejů muzikantů šly dolů brzy po začátku setu.
Výborně zahráli britští The Kills, jejichž motorem jsou zpěvačka Alison Mosshartová a kytarista a zpěvák Jamie Hince, které na koncertech doprovázejí baskytarista a bubeník. Indierockové skladby byly vyzdobeny syrovým zvukem a Mosshartová zpívala nadoraz, výborně a ještě k tomu stihla všechny ty klasické rockové pózy a pohyby, které tahle muzika během své historie nashromáždila.
Své sety v sobotu odehráli i Kodaline či Nothing But Thieves, v noci pak festival vrcholil vystoupením amerického rapera Macklemorea a jeho vizuálně vzorně nachystanou show.
Českou scénu reprezentovali mimo jiné Lenny, Sebastian či Lipo.
Poslední den přišlo na Aerodrome Festival nejvíce diváků, podle odhadu jejich počet překročil deset tisíc. Akce si během tří dnů řekla o další roky své existence, neboť takto zajímavě a silně obsazená do české festivalové mapy rozhodně patří.