Článek
Pracovali jste jako producenti alb s mnoha pojmy naší scény, například s kapelou Kryštof, Voxelem nebo Adamem Mišíkem. Nezanedbávali jste při tom vlastní hudební aktivity?
Kosák: Chvíli jsme ten pocit měli. Johny Rainbow se učil produkci, vychytával různé finty, a protože byl o naši práci zájem, převáděli jsme to, co jsme se naučili, ve studiu do praxe. Nahrávání a dokončení vlastní desky jsme opravdu dost odkládali, ale bylo to dobré v tom, že jsme se za pochodu učili. Byli jsme tak trochu v ústraní, ale následně se nám to vrátilo v tom, že jsme si své album připravovali jako zkušenější hudebníci i producenti.
Johny Rainbow: Byl jsem v producentské práci dost nerozhodný, hledal jsem nové cesty a to, jak je uplatnit při práci ve studiu. Někomu se může zdát, že jsme ztráceli čas, ale já toho nelituji. Kdyby naše deska vyšla dříve, určitě by nebyla taková, jak jsme si představovali. Alespoň máme ten dojem.
Věříte v intuici?
Johny Ranbow: Ano, respektive věříme v něco, co člověka vede. A tak když se stalo, že se u mě na počátku letošního ledna dostavil pocit, že bychom měli půl roku pracovat na desce a potom ji vydat, tak nám bylo jasné, že je to správná vize. Nevím, co přesně se stalo, ale vím, že všechno, co pak následovalo, bylo naprosto přirozené.
Před lety jste byli členy spíše punkrockové skupiny Johny Said The Number. Vaše nové album je ale bytostně popové. Jak došlo k přerodu pankáčů v popaře?
Kosák: Už v dobách Johny Said The Number jsme inklinovali k jiným stylům. Kolem nás byla spousta inspirací a zajímal nás i sofistikovaný pop. Bylo jen otázkou času, kdy se ho chytíme i po produkční stránce a začneme se mu věnovat. Cítili jsme, že je to hudba, ke které směřujeme. Ve skutečnosti tedy byla ta změna postupná, ale kvůli tomu, že jsme se v posledních třech letech trochu stáhli do ústraní, může vypadat jako náhlá.
Kdo vás inspiruje nejvíce?
Kosák: Už v dobách Johny Said The Number to byli hlavně Beatles a podobné kapely ze šedesátých let. Inspirují nás především ve vokálech a harmoniích. Také máme rádi současnou elektronickou produkci, Owl City nebo Aviciiho. Naše hudba je jakýsi souzvuk těchto inspirací a taková je i naše deska. Tvorba kapel, o kterých jsem hovořil, dává člověku prostor, jejich hudba je velmi otevřená a plná emocí. Řekl bych, že podobně k muzice přistupují například Coldplay.
Johny Rainbow: Když jsme hráli v Johny Said The Number, lidé měli tendence naši hudbu škatulkovat a tvrdili, že je to punk rock. My ji tak ale nevnímali. Pro nás to byl krok ve vývoji, cesta, po které jsme šli. Cítili jsme, že děláme něco jiného než punk rock.
Pokud jde o texty, vždycky jsem vás vnímal jako mladé kluky, kteří chtějí změnit svět. Trvá to?
Kosák: Měli jsme a máme chuť změnit svět, to stále platí. Jsme jen otevřenější a náš slovník je pestřejší. Když ještě byli Johny Said The Number, nastal u nás problém s bubeníkem. V jeden čas jsme si přestali rozumět a věděli jsme, že problém je v názoru na svět. On byl vyloženě pankáč, zatímco náš životní směr a styl byly jiné.
Johny Rainbow: Neměli jsme pocit, že je to špatný člověk, to v žádném případě. Jen jsme měli každý jiný přístup k životu. On se netajil tím, že má rád rock’n’rollový život, zatímco my řešili potíže světa. Nešlo to k sobě, a tak jsme se naprosto v klidu rozešli. Potom jsme se několik měsíců neviděli a nehovořili spolu, ale asi po třech letech nám napsal, že bychom se mohli sejít. Bylo to skvělé. Sedli jsme si a pokecali i o věcech, o nichž jsme předtím nebyli schopni diskutovat. Od té doby jsme přátelé a jeden druhého respektujeme.
Jak chcete změnit svět?
Johny Rainbow: Myšlenka naší kapely, a tím pádem celého alba je, že je důležité odevzdat se pravdě. Pravdu chápeme jako srdce, a srdce jako orgán, který nás táhne kupředu a ukazuje nám cestu.
Kosák: V překladu zní název alba Odevzdej se hvězdám. Zpíváme o tom, aby se člověk odevzdal svým srdcovým přáním a ideálům, tomu, co vlastně dělá člověka člověkem. Jsme přesvědčeni, že můžeme žít plnohodnotný život jenom tehdy, když jsme sami sebou. Tím měníme svět a děláme ho lepším.
Johny Rainbow: Samozřejmě jsme si po rozpadu kapely Johny Said The Number uvědomili, že sice chceme měnit svět, ale přitom máme vlastní problémy. Bylo to pro nás zásadní poznání a museli jsme si začít zametat před vlastním prahem. Proto nechceme předávat prostřednictvím svých písní nějaký jasně daný názor, ale spíš inspiraci k tomu, aby byli lidé kreativnější a aktivnější.
Žijete teď svůj sen?
Kosák: Zcela určitě, a jsme šťastní. Děláme hudbu, která nás naplňuje, pracujeme s jinými, já osobně se ještě věnuju výtvarným věcem, designu a podobně. To všechno je jeden velký sen. Baví nás sledovat, jak se události odkrývají.
Nepřekáží vám to, že jste bratři?
Kosák: Není to překážka, spíš plus. Když se pohádáme, je to v bratrských intencích. Kdybychom byli kamarádi, kteří se brutálně pohádají, mohlo by to dopadnout tak, že se spolu pak dlouhou dobu nebudeme bavit. U sourozenců se to takhle ale neděje. Jsme schopni si odpustit, protože je to pro nás přirozené.
Váš název Light & Love (Světlo a láska) evokuje časy šedesátých let a hnutí hippies. Máte k té době nějaký vztah?
Kosák: Vnímáme to tak, že šedesátá léta byla doba, kdy se hranice lidských vztahů a životů proměňovaly a posunovaly. Obecně je nám to sympatické, já osobně tu dobu miluju a chápu ji jako éru kulturní revoluce. Současně mám pocit, jako by se znovu vracela. Mladí lidé dnes uvažují podobně, jako uvažovali mladí lidé tehdy. Jenom drogy nahradily nové technologie, což je vlastně pozitivní.
Johny Rainbow: Přesně tak, cítíme spojení mezi šedesátými léty a dneškem.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: