Lidice: Solidní film, který mohl být strhující

Lidice se staly symbolem pro celý svět. A až nyní přichází do kin první český film o této tragédii, Lidice scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Petra Nikolaeva. Není ani divu, že nevznikl dřív, pokud předpokládáme ostych filmařů zejména před ženami a dětmi, které přežily. Zároveň je to však konečně splacený dluh a pro nové generace ilustrace toho, co již znají jen z učebnic.

Scénář, který napsal historik a spisovatel Zdeněk Mahler podle vlastní knihy Nokturno a dostal za něj v roce 2007 v rámci udílení Českých lvů Cenu Sazky, vychází ze skutečných událostí. Jednak z těch všeobecně známých a jednak z těch, o kterých se většinou neví, ale jedna z nich bezděky poskytla nacistům záminku k rychlé „odplatě“ za atentát na Heydricha.

Hlavní linii tvoří příběh Františka Šímy, který jako jediný vyvraždění přežil, protože byl ve vězení za neúmyslné zabití syna. Dále je tu milostný příběh a v něm dopis, který nacisté použili jako záminku. Třetím výrazným motivem je osud českého četníka, který se více než zapletl s gestapem s obvyklým zdůvodněním: když to nebudu já, přijde někdo horší.

Tyto tři linie jsou na jeden film až dost, navíc je k nim připojen ještě poválečný dovětek. Bylo třeba to uvěřitelně propojit a složit do přirozeného celku se silnou výpovědí. Neboť pro film (nikoli pro historii) není tak podstatné, zda se všechny věci přesně takto staly, ale zda působí přesvědčivě z plátna.

Zdeněk Mahler je skvělý scenárista s filmovým viděním, což mnohokrát dokázal – mj. na filmech Nebeští jezdci nebo Božská Ema. Také v Lidicích scenáristicky jednotlivé linie dobře propojil, ale na plátně nakonec působí, že jich je přece jen příliš. Jako kdyby režisér Petr Nikolaev natočil příliš mnoho rozvláčného materiálu a pak společně se střihačem (a producentem Adamem Dvořákem) ve střižně ubírali a přidávali tak dlouho, až se to nakonec celé zašmodrchalo nějak jinak – a divně.

První část, kde se všechny linie podrobně rozehrávají, je vleklá, nudná. Šímův příběh je sice zajímavý, ale konkrétně k Lidicím se „připojí“ až zadlouho tím, co se stane mimo zdi vězení. Do té doby se všechno v Šímově rodině mohlo odehrát v libovolné vsi a v jiném filmu. A pozornost od toho tedy vlastně nepříjemně odvádí příběh druhý, který nacistům záminku k lidickému masakru poskytl.

Ten je ale – až do chvíle nalezení dopisu – dokonce nezajímavý. A v nudě a rozvleklosti si člověk k postavám vztah nevytvoří, takže ve chvíli, kdy kamera a hudba začne tlačit s blížící se tragédií na emoce ostře nabroušenou pilou, divák není citově nikterak angažován a některé záběry působí až vyděračským dojmem. Což je právě v tomto případě dokonale zbytečné.

O lidech z obce se naopak skoro nic nedozvíme, obraz Lidic „před“ jsou jen střípky barvotiskových obrázků včetně banalit, jako je postávání ženských před krámem, dovádění kluků a podobně. Absencí silnějších pout diváků k postavám však film do značné míry postrádá onen bonus, který povznáší umělecké dílo nad sdělení z učebnic. Tam, kde mohlo být strhující lidské drama v soukolí dějin, je jen solidní historický film. Škoda.

Problém byl zřejmě i při rozhodování, do jaké šířky a hloubky je třeba poskytovat (žákům a cizincům) informace o době takzvaného protektorátu, heydrichiádě a lidickém masakru (atentát se až nakonec dotáčel).

Výsledek je bohužel disproporční. To, co je všeobecně známo, má spoustu nevyužitého prostoru, ale co by se člověk chtěl dozvědět, se pořádně nedozví – třeba jak a proč se ocitli kluci z kladenské fabriky na koncertě ve Španělském sále Pražského Hradu, kde hrál na housle Heydrich.

Stejně divně působí, když Šíma, kterému ve vězení nikdo záměrně o masakru jeho obce neřekl, přijede po propuštění autobusem, a ještě pořád nic netuší (musel si kupovat lístek do Lidic a nedozvěděl se, že neexistují?). Karel Roden hraje na své obvyklé vysoké úrovni, ale asi by měl začít sám sebou v českém filmu trochu šetřit stejně jako Jan Budař, který si v roli spoluvězně „střihnul“ dalšího troubu. Zuzana Bydžovská hraje sice také jako již mnohokrát silnou, nešťastnou, introvertní ženu, ale tentokrát je v ní jako Šímova manželka dokonale přesvědčivá.

Ondřej Novák se v roli Šímova syna Karla představuje jako slibný talent, mnohem slabší výkon bohužel podává Marek Adamczyk v roli záletného mladého muže. Jasně ho přehrává Veronika Kubařová jako oběť jeho záletů i celé šílené akce, a velmi dobrá je i Zuzana Fialová v roli Šímovy milenky.