Článek
Kaskadérskou legendu přišli na poslední cestě doprovodit například režisér Juraj Herz, hokejový trenér Luděk Bukač, boxer Rosťa Osička, atlet Imrich Bugár, herec Marek Vašut nebo Tomsovi kaskadérští kolegové Zdeněk Srstka a Petr Jákl starší.
Prostor před rakví zaplnily desítky květin a věnců. Jeden z nich přinesl například skladatel filmové hudby Zdeněk Barták, na svého zakladatele si vzpomněli i členové kaskadérské agentury Filmka.
„Zdá se, že Jardovi na pohřeb dorazila polovina pražských vyhazovačů a boxerů,“ uvedl jeden z přítomných při pohledu na široká ramena a vyholené hlavy části přítomných.
Herec Karel Roden pronesl na pohřbu Jaroslava Tomsy smuteční řeč.
Obřad zahájila reprodukovaná píseň Non, je ne regrette rien od Édith Piaf. Dále například zazněly skladby Veď mě dál, cesto má v podání Pavla Bobka, Wonderful World od Louise Armstronga nebo Jednoho dnes se vrátíš od Věry Špinarové.
„V tomhle (filmovém) světě předstírání jsem měl vždy pevný bod, a tím byli kaskadéři, na které jsem se vždycky mohl spolehnout,“ uvedl ve smuteční řečí herec Karel Roden.
S filmovým kaskadérem Jaroslavem Tomsou se přišli rozloučit i herečka Martina Hudečková a režisér Juraj Herz.
Dodal, že poznal, že i drsný kaskadér může být člověk křehký, jemný, něžný a optimistický. „Můžeš být hrdý na svůj život,“ vzkázal Roden Tomsovi.
Tomsa byl zakladatelem dnes už světově proslulé české kaskadérské školy. Proslavil se například filmy Limonádový Joe, Rozmarné léto, Jáchyme, hoď ho do stroje! nebo Postřižiny.
Bývalý boxer Rostislav Osička položil k rakvi Jaroslava Tomsy boxerské rukavice.
Naposledy se objevil před devíti lety v Menzelově přepisu Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Vytvořil i desítky menších filmových rolí.
Jeho kaskadérská činnost má začátek v roce 1960 spoluprací na filmové sportovní komedii Vladimíra Síse Ledoví muži. Kaskadérství pokračovalo snímkem Tarzanova smrt až k nezapomenutelnému filmu Oldřicha Lipského Limonádový Joe, který v polovině 60. let zhlédlo v kinech téměř 4,6 miliónu diváků.
Na poslední rozloučení s filmovým kaskadérem Jaroslavem Tomsou přišel i jeho bývalý kolega Zdeněk Srstka.
Až poté přišly zakázkové zahraniční koprodukce Zlatokopové z Arkansasu, Černý orel ze Santa Fé či Most u Remagenu.
„Úrazy, které mě potkávaly, ani nepočítám. Zlomeniny rukou, nohou, žeber, otřesy mozku... Naštěstí se mi vyhnula vnitřní zranění. Ale sportovci jsou zvyklí něco inkasovat a nějaká ta modřina je nerozhází,“ uvedl Tomsa v jednom z rozhovorů.
Dlouhá léta pak Tomsa souběžně hrál hokej i boxoval, dokud ho zranění na čas z jednoho či druhého sportu nevyřadila. Byl i hráčem na foukací harmoniku a v posledních letech se stal výtvarníkem.
Začal s pastely a přes olejomalbu se díky akademickému malíři, sochaři a grafikovi Jiřímu Sozanskému dostal až ke grafice. O jeho životě a práci vyšla kniha Pestrý život kaskadéra Jaroslava Tomsy z pera Františka Černocha.