Článek
Inspirací tvůrčího týmu se stala estetika doby vzniku opery, jež poprvé zazněla při slavnostním otevření ND v roce 1881. Do živých obrazů zasazených do monumentálního zlatého rámu vjíždějí postavy ve stylizovaných pózách na pohyblivých pásech a tvoří statická malebná seskupení.
Pozadí obrazů napodobuje či přímo cituje malířská díla Generace Národního divadla v duchu uměle vytvořené slovanské mytologie Rukopisů. Z nich čerpají i kostýmy kombinující archaičnost s obrozeneckými čamarami, masivní copaté paruky či kašírované dekorační prvky.
Adam Plachetka se poprvé představil v roli Přemysla.
Kdyby u této estetiky tvůrci důsledně setrvali a scénické dění jí přizpůsobili, mohla vzniknout sice statická, ale stylově čistá a v historické budově ND i pochopitelná inscenace.
Leč postavy jednají vedle stylizace i rádoby realisticky, zlatý rám nerespektují, k malířské inspiraci záhy přibude projekce, filmové dotáčky a balet, přičemž se vším se zachází dosti popisně.
Základním výrazovým prostředkem nové Libuše jsou živé obrazy.
Stadičtí zemědělci se snopy v rukou připomínají kolchozníky, přes scénu popojíždí Přemyslovo rádlo, zatímco v pozadí pochoduje delegace s běloušem přes louku jak z filmových oper let dávno minulých a do Libušina proroctví bůhvíproč poletuje pták na svítícím modrém pozadí jak z předvolebního spotu ODS. A vše skončí odhalením základního kamene ND. Výsledkem je nikoli důstojný hold, ale stylově a výrazově nesourodý slepenec.
Hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka zvukovou okázalostí a volnými tempy podporuje dojem vnější monumentality inscenace. Jeho pojetí ale postrádá lyriku a cit, což platí i o většině pěveckých výkonů. Dana Burešová má pro Libuši ženskou líbeznost a lyričtější pojetí by jejímu hlasu slušelo, kdyby v nerovném souboji s permanentně hutným orchestrem nebyla tlačená do dramatických poloh. Kde má prostor pro intimnější výraz, je její Libuše působivá.
Inscenace končí odhalením základního kamene Národního divadla.
Adam Plachetka překvapil nedostatkem barytonového témbru, jeho hlas zní nezvykle tenorově a ačkoli part zazpíval suverénně, jeho Přemysl citem publikum rozhodně neuchvátil.
Spolehlivý pěvecký výkon podali Maria Kobielska jako Krasava, Jiří Sulženko jako Lutobor, František Zahradníček jako Chrudoš i Jaroslav Březina jako Šťáhlav.