Liberec a Jablonec spojuje pošťuchování i přátelství, teď i ojedinělá výstava

Liberecké muzeum připravilo netradiční výstavu o dvou městech, která od sebe dělí jen pomyslná hranice. Když přeškrtnutou cedulí jedno končí, okamžitě druhé začíná.

„Při přípravě výstavy jsme se dívali na to, co mají města podobného nebo shodného. Třeba tramvaje, které tady byly zřízeny velice brzy, na přelomu 19. a 20. století, a proměnily města v nejmodernější sídla v Rakousku-Uhersku. Přehrady, které byly stavěny kousek po sobě a významně pomohly rozvoji cestovního ruchu,“ vysvětlil kurátor výstavy Lubor Lacina.

A ve výčtu pokračoval: „Anebo lázně, které vznikly asi zhruba deset let po sobě a oboje se jmenovaly podle panovníka Františka Josefa II. Obě budovy byly v 80. letech nahrazeny moderními plaveckými bazény, a tím se lázně dostaly do problému. Liberecké lázně jsou vyřešeny, protože jsou teď galerií, jablonecké lázně se hledají. Opačně, moderní bazén v Jablonci funguje, a hledá se ten liberecký. Takto si hrajeme s fenomény.“

Návštěvníci budou moci pomyslně prolistovat dvacet různých kapitol příběhů obou měst. Dozvědí se spoustu informací o jejich historii, ale i zajímavosti, vše je doplněné fotografiemi, trojrozměrnými exponáty anebo originálními archiváliemi.

„Máme tady například kopie stránek ze starých novin, které nám dokládají historii. Jsou tady proto, aby se návštěvníci trošku dostali do té doby. Můžou si představit, že jsou Liberečané před 120 lety a dívají se, co tady nádherného vyrostlo. Protože ač je Liberec spíše menší město v rámci republiky, má přesto velkoměstský charakter,“ vysvětlil Lacina.

Za prozkoumání jistě stojí i model plánovaného sídliště Proseč, což byl projekt z doby socialismu, kdy měla být pláň na Proseči mezi oběma městy zastavena obřím sídlištěm, které by spojilo obě města. Nikdy nevzniklo.

„Ale nám to symbolizuje, jak města přirozeně prorůstají, ale přitom zůstávají stejnými,“ podotkl kurátor.

Muzejníci chtěli přinést návštěvníkům kromě poučení také zábavu. Pobavit se i zapojit představivost mohou u výřezu obou měst ze známé historické Matouschovy mapy z roku 1938, kam si mohou vlepit nálepky v místě svého bydliště.

„Ale musí si místo svého bydliště najít, protože mapa je stará. Zábavnost spočívá v tom, že na stoleté mapě ještě spousta míst, kde žijí, vůbec není. A i to jim téma trochu více přiblíží,“ doplnil Lacina.

Zábavu si ale také třeba užijí na původních sedačkách z tramvají, před obrazovkou, cestou po trati mezi oběma městy se sluchátky, ve kterých uslyší vtipný komentář celé trasy.

Navíc budou na návštěvníky dohlížet sochy rytíře Rolanda z vrcholu liberecké radnice a socha Průmyslu a obchodu z Jablonce nad Nisou.

Připravený je i bohatý doprovodný program v podobě komentovaných prohlídek, přednášek i procházek po městech po pomnících připomínajících 2. světovou válku. Výstava začala poslední lednový den a potrvá do 25. května.