Článek
Wear it like a crown (Nos to jako korunu) – název je citací pointy písně švédské zpěvačky Rebekky Karijord, poměrně smutné písně o pocitu bezvýchodnosti a ztracení. Tento pocit ale produkce Cirkusu Cirkör rozhodně nenavozuje. Tři ženy a tři muži nabízejí naopak až pouťově uvolněnou atmosféru show, v níž jednotlivá čísla drží pohromadě nikoli téma zmíněné písně, ale klaunské brebentění o mozku, který jako zapomenutou hračku najde červený artista – klaun na obří červené pohovce.
Toho brebentění je ale až moc a čím dál víc máte pocit, že by se bez něj produkce Cirkusu Cirkör docela dobře obešla. Hraje se na otáčejícím se pódiu, do něhož se vstupuje dveřmi jako do kouzelného světa, v němž je vše možné. A to doslova. Jednotlivé výstupy se volně střídají a samy o sobě nabízejí artistické výklony špičkové úrovně – dívka pobíhá po zavěšené tyči popírajíc zákony zemské přitažlivosti, pozemní artista si pohazuje se svou partnerkou jako s míčem, bíle nalíčený „Číňan“ metá nože kolem odvážné dívky z publika, chodí po skleněných střepech a nakonec dojde i na slibované žonglování s motorovými pilami, naštěstí vypnutými, ale i tak divákům běží mráz po zádech.
Největší úspěch měla dvojice artistů žonglujících s pingpongovými míčky dosud neviděným způsobem – obratně si je i na dálku plivají z úst do úst! A vzápětí vystřihnou akrobatické číslo na hrazdě i v obřím igelitovém pytli. Sympatičtí švédští artisté rozdávají své umění plnými hrstmi. Jediné, co jejich produkci schází, je dramaturgie.
Dvě a půl hodiny s pauzou obsahují i dost hluchých míst, kdy se ze skvělých artistů stávají průměrní herci či baviči. Ale je pravda, že nás festival za léta své existence zhýčkal dokonale vypointovanou poetikou a kouzlem francouzských artistů. Švédský cirkus je z trochu jiného, drsnějšího těsta.