Článek
Naprostá většina vystavených podmaleb pochází ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea. Vybrána byla více než třetina ze zhruba 400 artefaktů, které má muzeum ve sbírkách. Přesněji se jedná o 135 děl symbolicky připomínajících 135. výročí založení muzea.
Česká i evropská produkce
Třicet z nich bylo v letech 2001 až 2017 restaurováno, i s přispěním takzvaných Norských fondů. Kurátorka výstavy Helena Brožková při této příležitosti muzejní sbírky i nově zhodnotila. K výstavě vyšel i velký obrazově bohatě vypravený katalog.
Podmalba na skle je technika malby na sklo za studena, zpravidla temperovými barvami. Používala se už v byzantské říši, odkud se ve 13. a 14. století dostala do Itálie a odtud se šířila dál v Evropě. Podmalby patřily k vysoce ceněným a vyhledávaným luxusním předmětům uloženým v chrámových pokladnicích, ale i šlechtických a měšťanských sbírkách. Už po staletí jsou také v popředí sběratelského zájmu.
„Ve sbírkách často představovaly výsadní dílo. Nelze je tudíž považovat jen za projevy uměleckého řemesla. Velmi často se proto v souvislosti s nimi mluví o umění podmalby,“ říká Brožková.
Sbírku podmaleb, jíž dal základ dar od zakladatele muzea a mecenáše Vojtěcha Lanny, tvoří různorodá kolekce. Nacházejí se v ní artefakty od antiky až po 19. století, a přestože její podstatnou část tvoří obrazy vytvořené v českých zemích od 17. století dále, její součástí jsou i významná starší a evropská díla například z Benátek, Lombardie, Neapole, Norimberku, Curychu, Tyrolska či Bavorska.
Poklady ze sbírek
K nejcennějším renesančním obrazům, které jsou na výstavě k vidění, patří obrazy Hanse Jakoba Sprüngliho (1559–1637) z Curychu, v němž vzniklo významné centrum podmalby na skle. Tamní umělci měli na co navazovat, protože ve městě měla tradici malba na plochém okenním skle, tedy vitraj. Sprüngli působil v Norimberku a pracoval i pro císaře Rudolfa II. v Praze.
Venuše a Kupido, Hans Jakob Sprüngli, Curych, kolem 1610 UPM, dar Vojtěcha Lanny
Z období baroka patří k nejcennějším práce nizozemského malíře Gerharda Janssena nebo Daniela a Ignáce Preisslerových působících významnou část života v Kunštátu v Orlických horách, kde byli ve službách hrabat Kolowratů-Liebsteinských. Jejich malby na skle i porcelánu patřily k vyhledávaným dílům už v době vzniku. Pro podmalby Preisslerových je typická kombinace plátkového zlata a červené a černé lavírované barvy.
„Donedávna byly tyto práce připisovány Ignácovi, ale nyní můžeme na základě pramenů soudit, že styl této dílny s největší pravděpodobností formoval už Ignácův otec Daniel,“ říká kurátorka. Protože však své práce nesignovali, není snadné je rozlišit.
Vzácné jsou také podmalby připisované takzvané česko-francké škole nebo díla malířů činných v 18. století v Augsburgu. Výstava ukazuje i výběr grafik, které se staly předlohou pro některé vystavené podmalby.
V českých zemích se podmalbě nejlépe dařilo od druhé poloviny 18. století do konce 19. století, kdy při sklárnách v pohraničních oblastech vznikaly malířské dílny a technika postupně zlidověla.