Leonard Cohen a tři hodiny vzpomínání

Loni jej do koncertní roboty poslala finanční krize, která nastala poté, co velkou část jeho kapitálu zpronevěřila bývalá manažerka. Cohen sice vyhrál soud, nicméně nabytí peněz zpět se ukázalo být v lepším případě dlouhodobým procesem.

Čtyřiasedmdesátiletý zpěvák se tedy vrátil na pódia. Byť jeho vystoupení není pro pořadatele levné, některé odhady hovoří o ceně 400 tisíc eur za koncert (asi o deseti miliónech korun), v sobotu se poprvé ukáže v Praze.

Jeho aktuální turné začalo v červnu čtyřmi koncerty v Torontu. Pak se přemístil do Evropy a mimo jiné hrál i na festivalu v anglickém Glastonbury. Polevující vlnu zájmu o tvorbu i život Cohena oživil biografický film I’m Your Man, který v roce 2005 natočila režisérka Lian Lunsonová. Inspirován byl koncertem Came So Far For Beaty z ledna 2005 v Sydney, který byl holdem Kanaďanovu dílu.

Cohen ve filmu nostalgicky přiznává, že se „nikdy necítil dobře v džínách, protože mu zpravidla neseděly“, přibližuje způsob své tvorby, vzpomíná na „brutální kritiky“, které si svého času vyměňoval s dalšími montrealskými básníky, na časy v hotelu Chelsea, kde dlouze diskutovali nad čajem, na ženy, pětiletý azyl v zenovém centru v Mount Baldy poblíž Los Angeles, na studium buddhismu a další chvíle života.

Přestože je o dekádu starší než členové slavných „šedesátkových“ kapel Beatles nebo Rolling Stones a je vrstevníkem Elvise Presleyho, na hudební scénu vstoupil poměrně pozdě. Když roku 1967 vydal debutové album The Songs of Leonard Cohen, měl už venku čtyři sbírky poezie a dvě povídek.

Navíc se k němu dostal trochu paradoxně: to když jeho zpěv přes telefon fascinoval herečku Judy Collinsovou, která v roce 1966 nazpívala jeho baladu Suzanne a poté ho vzala na koncert do Central Parku. Pro vydavatelství Columbia ho objevil John Hammond, legendární lovec talentů.

Cohenovo dosud poslední studiové album Dear Heather vyšlo před čtyřmi lety. Na turné hraje nezbytné písně Suzanne, Hallelujah, So Long, Marianne, Democracy, Sister Of Mercy a další. Na zastávkách před Prahou koncertoval až tři hodiny a jeho setlist čítal 25 písniček.

Před jedenácti lety v jednom rozhovoru řekl: „Je pravda, že se nelze spoléhat na nic jiného než na sebe. V písničce Democracy chci ale naznačit, že má-li se někde projevit demokracie, pak především v Americe, kolébce všeho nejlepšího i nejhoršího. Nepocházím z Ameriky, jsem jen hostem té země. Oceňuji ale způsob vládnutí a atmosféru."

"Je to pravděpodobně jediná země, kde se k problémům staví čelem. Fascinuje mě to především u rasového konfliktu, který se jinde řeší s mačetou v ruce. V Americe se diskutuje o tom, jestli se rasismus lidem líbí, nebo ne. Takový přístup k hodnotám dává ohromnou spoustu energie a není možné k němu přistupovat cynicky. Je to šlechetný experiment a já se o něm snažím zpívat ve svých písních,“ dodává Cohen.