Článek
Jakou pohádku jste měla nejradši, když jste byla malá?
Vyrostla jsem na pohádkách, ve kterých hrála Libuška Šafránková. Vždycky byly nádherné, jedinečné. Ať už to je Třetí princ, Tři oříšky pro Popelku, nebo Princ a Večernice. Všechny patří mezi mé nejoblíbenější. Ale u Prince a Večernice mě vždycky lákalo nadpřirozeno. Milovala jsem Měsíčníka, Slunečníka, Větrníka a Večernici, která nebyla princezna, ale hvězda. Všichni v nádherných kostýmech. Doteď je Mrakomor můj nejoblíbenější záporák. Vážně. Hrál ho Radoslav Brzobohatý, který byl pan herec, a síla postavy a charisma šly z něj. To moc obdivuji.
V Krakonošově tajemství postava, jako byl Mrakomor, asi není.
Ale tajemno tam je. V Krakonošovi, u kterého se naopak ze záporné strany přesunulo na tu dobrou. Snad mohu prozradit, že i Krakonoš, když ztratí rozvahu, je totiž trochu cholerik, má v sobě ničivou sílu.
Vnímáte to podobně jako režisér Bebjak, podle něhož má jeho Krakonoš lidské vlastnosti, touhy, emoce?
Scénář je moc dobře napsaný právě v tom, že je o někom, kdo žije po většinu času sám v horách, ale svoje city a emoce pořád má. Tím náročnější je pro něj, když pak něco intenzivně cítí. Do toho přichází má postavu Lidušky. A začíná tajemství.
Liduška není princezna. Není vám to líto?
Na začátku listopadu vstoupila v Německu do kin pohádka Hui Buh und das Hexenschloss, nebo tedy spíše rodinný fantasy film, kde hraju královnu čarodějnic. Tím chci říct, že mě odmalička spíš lákaly postavy čarodějnic a nadpřirozena a jsem ráda, že si je můžu zahrát. Na pohádkách miluju kostýmy a majestát, které postavy princezen nabízejí, ale i to jsem si částečně užila. Protože i mě v Krakonošově tajemství čekaly vznešené šaty, Liduška má totiž před sebou velkou cestu. Nicméně věřím, že ještě princeznám nemusí být konec, i když by mě spíš lákal dobový kostýmový příběh.
S režisérem Bebjakem jste točila už film Stínohra, kde jste hrála boxerku. Lišila se nějak práce na pohádce?
Ve Stínohře jsem hrála holku z děcáku, která začne boxovat a v tělocvičně najde svou novou rodinu, otcovskou figuru v trenérovi, zázemí a pocit bezpečí.
Peter Bebjak si drží svůj štáb, takže při natáčení pohádky jsem se opět setkala s lidmi, které už jsem znala. Už práce na Stínohře byla pro mě velký zážitek a příležitost se opět potkat s některými lidmi, kteří na ní pracovali, byla jedním z nejsilnějších aspektů, proč jsem se na natáčení Krakonošova tajemství tak těšila. V přístupu jsem ani rozdíl necítila, s kolegy jsme přímo na place často slýchávali, ať mu nehrajeme pohádku, ale že točíme dobový film o skutečných lidech s opravdovými pocity a problémy. A pohádkový aspekt bude jen přidanou hodnotou, jak řekl Peter.
Vaše filmografie je poměrně pestrá. Už jste zmínila zahraniční fantasy film, kromě filmů jste hrála i v seriálech, další dva filmy máte před sebou.
Hodně si toho vážím. Možná o to víc, že pocházím z malého města, z rodiny, kde se umění nikdo nevěnuje naplno. Vzpomínám si, když jsem lidem jako malá říkala, že chci být herečkou, tak se jen usmívali.
Pořád jsem ale na začátku cesty. Mám velkou radost, že mohu dělat to, co mě baví a je vášní pro mé srdce. Ale třeba tento rok jsem si zkusila, jak se člověk může dostat i do bodu vyčerpání. Nabrala jsem si toho moc najednou a na začátku léta jsem pak musela hodně zvolnit, protože jsem si uvědomila, že musím víc odpočívat, a také, že je v pořádku někdy říci ne. Takže věřím, že skrze tyhle lekce se učím a jsem zase o něco moudřejší. A věřím, že si najdu svoji správnou cestu.
Asi nejste tak lehce zaškatulkovaná, podle rolí, které jste hrála.
Je mým velkým přáním neskončit v nějaké škatulce. Ale naopak rozmanitost ať už žánrová, nebo psychologická skrz postavy je jedním z důvodů, proč mě to tak baví. I jako divák mám ráda různé žánry a jako čtenář různé knihy, takže i svůj život chci žít rozmanitě. Jsem ráda, že to vše herectví už i z principu nabízí. I mně osobně víc sedí nebýt na jednom místě, moci cestovat ať už pracovně, nebo soukromě.
Část studií jste prožila také v Londýně. Díky tomu nemáte jazykové limity.
Miluju práci v angličtině a třeba i v němčině. Angličtina sama o sobě byla pro mě vlastně hned od druhé třídy na základní škole, kdy jsme ji začali mít, obrovskou vášní. Ráda jsem se v ní vždy posouvala i mimo školu a vlastně odmala doufala, že v ní jednou budu moct pracovat.
Divadlo je na vedlejší koleji?
Začínala jsem v něm a miluju ho, ale kvůli lockdownu jsem přestala hrát s Prague Shakespeare Company. A než se divadla otevřela, rozběhla se práce na kameru a zatím nebyl pro divadlo čas a prostor. Uvidíme, co bude do budoucna.
