Lenny: Nejsem už tolik spoutaná představou, kterou o mně mají jiní

Mám to štěstí, že jsem muzikant tvořící, takže jsem nuceně ubrala z části koncertní, a naopak přidala v tvorbě, rozvíjení inspirace a podobně. Vlastně jsem jen přehodila výhybku od práce koncertní k práci studiové. Využila jsem toho, že na ni byla spousta času.

Nabrala jsem také odvahu a online jsem kontaktovala různé zahraniční producenty. Zaměřila jsem se na ty, na něž jsem v minulosti jako na spolupracovníky myslela.

Ano. Mnohokrát jsme se už s lidmi z mé vydavatelské společnosti Universal Music bavili o jménech těch, kteří by mohli mou muziku produkovat. Některé jsme nechtěli kontaktovat hned a oni se v mezičase proslavili natolik, že už nám skoro ani neodpověděli.

Mysleli jsme například na producenta kanadské zpěvačky Tate McRae. Měli jsme ho vyhlídnutého, ale najednou její singl vyletěl na přední místa hitparád a nám bylo jasné, že se k němu holka z Čech už jen tak nedostane.

S Danem Lancasterem to byl naštěstí opačný příklad. Je producent a studiový inženýr, pracuje hlavně se skupinou Bring Me The Horizon, mixoval alba kapel Blink-182 nebo 5 Seconds of Summer, dělal i s Avril Lavigne. Měla jsem ho dlouho vyhlédnutého, jeho jméno se často objevovalo v mých instagramových rešerších.

A potom se stalo, že mě začal na Instagramu sledovat. Řekla jsem si, že když se mu zřejmě zalíbila má muzika, mohla bych se mu ozvat. Odpověděl mi asi do patnácti minut. Napsal, že se mu opravdu má hudba líbí, sleduje ji a můžeme spolu na něčem pracovat.

Když mluvíme o Danovi, jsme u konce jejího příběhu. Overdosed je jeden z mála případů, kdy se ke mně dostala už rozpracovaná písnička. U jejího pravzniku jsem nebyla, ale do rukou se mi dostala už v létě roku 2019. Tehdy jsme si vzájemně posílali hudební nápady se spoluautorem mé skladby Home Chesterem Travisem, kterého jsem poznala v Berlíně a který pochází z Nového Zélandu.

Byl tu asi tři dny v lednu 2020 a napsali jsme spolu tři písně. Šlo nám to skvěle a já mu řekla, že by mohl přijet zase v dubnu. Kvůli covidu už ale nedorazil. Odletěl na Nový Zéland, kde takříkajíc uvízl a je tam doteď. S ním a dalšími dvěma spoluautory písně Overdosed, kteří jsou z Berlína, jsme komunikovali online. My čtyři jsme autory a Dan Lancaster je pátý.

Původní podobu písně totiž producentsky dost změnil. Myslím si, že by ji málokdo pojmul tak, jako on. Já ji v první fázi nabízela k produkci Ondrovi Fiedlerovi, se kterým jsem udělala většinu svých písniček. On mi ale upřímně řekl, že si nemyslí, že je pro ni ten správný člověk. A já pak začala hledat nového producenta a přišla jsem právě na Dana Lancastera.

Mimochodem, první verzi písně, kterou mi poslal, jsem mu vrátila. Na můj vkus totiž byla až moc diskotéková. Chtěla jsem v ní ale zanechat jeho náboj. Druhá verze byla skvělá.

Jak kdy. Loni vydaná Figured It Out vznikla během jednoho týdne se vším všudy. U Overdosed to trvalo dlouho i kvůli době covidové. Myslím si, že kdyby nenastala, vyšla by už loni a zněla by jinak. Než jsme se ale se všemi online dohodli, prošla výrazným vývojem.

V lednu loňského roku jsme se shodli, že tématem bude stav absolutní zamilovanosti, kdy člověk jen stěží vnímá, co se děje kolem něj. V podstatě je omámen, předávkován láskou.

Vůbec se nebráním tomu, aby byl text jenom doplňkem hudby. Například mnohé taneční skladby to vysloveně vyžadují, v nich obvykle neohromíte hloubkou textu. Je ale pravda, že se ráda texty zabývám, ráda se v nich nimrám a ráda si nechám poradit. Skvěle mi v tom sekunduje právě Chester Travis.

Několikrát jsem mu sdělila, jakou myšlenku bych v textu chtěla mít, a on mi navrhl způsob, jak to udělat. Obvykle to vymyslel skvěle. Je vždycky dobré mít k sobě parťáka, který pomůže.

Netrvám na tom, aby mé texty byly stoprocentně autentické. Napsala jsem pár vlastních, které jsou smyšlené. Byly už na první album Hearts. Vždycky ale dbám na to, abych je na koncertech a ve studiu zpívala autenticky. I když je to třeba jenom citoslovce. Myslím si, že když interpret není stoprocentně ponořený do textu, je to v písni slyšet.

Víte, čím to je? U svého hlasu pozoruju vývoj. Je to logické, hlas je vlastně hudební nástroj a já se ho naučím lépe používat a ovládat především díky zkušenostem. Naučila jsem se ho šetřit, lépe s ním pracovat i měnit jeho barvu. Ten takzvaný chraplák používám v pasážích, o kterých si myslím, že do nich patří.

Také na tom má podíl angličtina v textech. Je to jazyk, který mi jako zpěvačce nejvíce sedí a kterému nejlépe dokážu dát, já tomu říkám, feeling.

I to souvisí s mým vývojem. Na ulici i na sociálních médiích ráda sleduju kreativitu lidí, a dospěla jsem do bodu, kdy ji chci zkoušet i na sobě. Jdu na to pomaleji než jiní interpreti, z nichž někteří třeba hned na začátku kariéry řeší svou image.

Před natáčením videoklipu k Overdosed jsme se s režisérem Ondřejem Kudynem shodli na tom, že bude hodně barvitý. Nechtěla jsem v něm být jen v jedněch šatech, jednotlivé scenérie jsme oddělili nejenom projevem, ale i imagí.

Už nejsem tak spoutaná představou, kterou o mně mají jiní. V posledních asi čtyřech letech jsem se začala více osvobozovat, nezabývám se tím, co ode mě jiní očekávají. V případě klipu k písni Overdosed jsem se rozhodla více experimentovat.

Chodím v tom, v čem je mi dobře. Kolikrát se k mému oblečení více hodí podpatky, ale já si vezmu obyčejné tenisky, protože je mám ráda. Jsem spíš sportovní typ, mám ráda ležérní módu, ne tolik eleganci.

Lhala bych však, kdybych řekla, že o svém oblečení nepřemýšlím. Baví mě například sledovat módní přehlídky. I když jsou šaty na nich někdy příliš excentrické, ze spousty nápadů si pro sebe dokážu něco vzít.

Obdivuju módní návrhářku Vivienne Westwoodovou. Miluju její perlové doplňky a to, jak s nimi pracuje. Perly jsem ostatně přenesla i do svého nového videoklipu.

Už na konci června vystoupíme s kapelou na jedné soukromé akci. Třetí den v červenci pak koncertem v Karlových Varech zahájíme naši letošní letní sezonu. Přes léto máme několik vystoupení. Vrcholem roku bude na 9. prosince z loňska přeložený koncert v pražské O2 universum.