Lenka Filipová: Každá písnička na albu je pro mě srdcovka

V posledních letech jsem stále koncertovala. Mám věrné publikum, které na má vystoupení chodí a je na nich rádo. Před několika lety jsem začala hrát s Angličanem Seanem Barrym, především jako hráčem na keltskou harfu. Po nějakém čase společného vystupování jsme mezi mé písně nebo klasiku občas vložili nějakou keltskou baladu, kterou Sean doporučil nebo přinesl. Bylo to spíš na zkoušku, ale publikum reagovalo velice pozitivně. Řekli jsme si tedy, že s těmi písněmi začneme připravovat desku.

Ano má, vyrůstal na nich. Hodně cestoval po Evropě se svou maminkou, která byla zpěvačka. Přála jsem se s ní seznámit, což se podařilo. Přijela do Prahy, ještě se Seanovým bratrem, povídali jsme si i o záměru nahrát desku s keltskými písněmi a ona nám dala mnohé zajímavé tipy. Všechno to jsou vlastně tradicionály.

Třeba Scarborough Fair. Mám k ní příběh. Nedávno jsem se dozvěděla, že se ji Simon a Garfunkel naučili kdesi na svých cestách po Anglii v době, kdy začínali. Bylo jim kolem pětadvaceti, hráli v klubech a seznámili se při tom se spoustou britských kolegů folkařů. Narazili i na Martina Carthyho, který je tu skladbu naučil. Simon a Garfunkel se o tom ale nezmínili.

Když na albu Parsley, Sage, Rosemary and Thyme v roce 1966 vyšla a stala se slavnou, Carthyho se dotklo, že se o něm ti dva nikdy nezmínili. Odhodlal se, napsal jim a oni se mu za to omluvili. Někdy kolem roku 2000 ho Simon pozval na svůj velký londýnský koncert a tu písničku s ním zazpíval jako duet.

Dlouho jsem si o Kathy’s Song myslela, že je také tradicionál. Je na albu Simona a Garfunkela Sound of Silence z roku 1964. Nedávno jsme ji ale poslouchali s mou dcerou Lenny, bavily jsme se o příběhu písničky Scarborough Fair a na internetu jsme nakonec zjistily, že Kathy’s Song, byť je napsaná v tom duchu, tradicionál opravdu není. Hned jsem napsala zástupcům Paula Simona o práva na její nahrání.

Ano. Seznámili jsme se v devadesátých letech na koncertu Havlovy děti na Staroměstském náměstí v Praze, který se konal k výročí sametové revoluce. Paul Simon miluje klasiku, a když mě viděl hrát, přišel za mnou, půjčil si mou kytaru a dali jsme se do řeči. Dlouhou dobu jsme se bavili nejenom o klasice, ale i o jiné muzice a dalších věcech.

Je to velice příjemný člověk s pozitivní energií. Vyfotili jsme se spolu a já mu nakonec na jeho koncert půjčila svůj kapodastr, který mi nevrátil. To mi ale samozřejmě nikdy ani trochu nevadilo.

Asi máte pravdu. Ještě předtím, než došlo k mému setkání se Seanem Barrym, který ve mně vztah k té hudbě vyloženě probudil, jsem měla ráda tvorbu Clannad nebo Enyi. Podobné harmonie byly i v některých mých písničkách.

Před vydáním alba tedy šlo vlastně o to, jaké písně vybrat, aby korespondovaly s mým vypravěčským naturelem, cítěním a vibracemi. Brala jsem ohled na to, jak se mi písnička zpívá a co jako interpret zvládnu vyjádřit v jiném jazyce.

Ve čtyřech, vlastně v pěti. Ve starém jazyce gaelic, irském i skotském, ve staré bretonštině a angličtině. A ještě v češtině, protože písnička Kathy’s Song je na albu i v české verzi. Jmenuje se Na cestě a text napsal David Stypka.

Každá písnička na desce je pro mě srdcovka, ale Kathy’s Song je mi už od teenagerovských let velice blízká. Vždy jsem si ji chtěla zazpívat, ale došlo k tomu až teď. Proto jsem ji na album nazpívala jak v anglickém originále, tak v češtině. David Stypka mi český text napsal přímo na tělo, odvedl skvělou práci. K té písničce jsme před pár dny zveřejnili i videoklip.

Hodně na to dohlížel Sean, který znal původní verze skladeb a sám je v minulosti i interpretoval. V bretonštině jsme ale udělali určité zásahy. Sean měl písně v tom jazyce odposlouchané jako Angličan a já mám frankofonní základy. Aniž bych starou bretonštinu znala, udělala jsem si v textech nějaké úpravy, které mi, pokud možno, jazykově dávaly smysl.

Je také zajímavé, že v každém z těch jazyků zpívám s trochu jinou barvou hlasu. Hlas má tendenci přizpůsobovat se výslovnosti a ve výsledku se i posunuje jeho výraz. Nebyla to pro mě jenom hudební práce, ale i jazyková.

Byla jsem v Anglii a Francii, ale nenavštívila jsem Irsko a Skotsko. Sean mi o těch zemích často vypráví, ukazuje mi z nich fotky. Velmi si přeju se do nich podívat. Chystám se tam, ale počkám, až bude větší teplo.

Jak známo, oppidum je název pro keltská osídlení, v nichž Keltové žili a ze kterých vyráželi na výpravy. Také jim sloužila jako útočiště. Pro mě je oppidum domeček pro písničky, prostřednictvím kterých vyprávím příběhy z dávné minulosti.

Takto bychom chtěli připravit i dramaturgii živých vystoupení na turné příští rok na jaře. Měla by zaznít většina písní z desky za doprovodu mých oddaných muzikantů Seana Barryho, Ondry Hájka a smyčcového tělesa Brno Strings. V programu nebudou chybět ani mé písničky a kytarová klasika. Chystáme i speciální scénografii.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: