Lenka Dusilová o albu Řeka: V hudbě přemýšlím dost vizuálně

Jako o symbolu jsem o ní začala uvažovat až v souvislosti s hudebním tvarem a představou, kterou jsem připravovala pro album Řeka. Je to dynamický přírodní systém, který je ovlivňován krajinou, terénem.

Obecně se mi vybavuje atmosféra řeky Ohře. V rodných Karlových Varech jsem jako dítě kolem ní prolézala vysoké rostliny, které vypadaly jako bambusy, na řece pluly labutě, byla plná řas a my se v ní koupali.

Ale řeka je pro mě celé povodí Ohře, krajina mého dětství. Hlavně od Chebu přes Loket až po Klášterec nad Ohří.

V Karlových Varech nežiju od dvanácti let. Do asi sedmnácti jsme se tam s mámou a bráchou vraceli do starého krásného bytu, než se ho mámě podařilo vyměnit za pražský.

V posledních letech je to ale sporadické. Donedávna se mi o zákoutích našeho bytu ještě zdálo ve snech. Teď už ne, asi jsem se od rodného města odpojila. Žiju už řadu let v Praze.

Na Karlovarsko jsem se loni vrátila díky audiovizuálnímu projektu Monument/um, jehož účelem je pomoci některým o hroženým památkám. Když jsme hledali ty, které bychom podpořili, oživilo se mi mnoho obrázků z dětství, z vandrů s bráchou a tehdejší trampskou komunitou. Uvědomila jsem si své propojení s tím krajem.

Považujeme ho za velice úspěšný a dělá nám velkou radost. Vybrali jsme čtyři památky v bývalých Sudetech v severních a západních Čechách, na kterých jsme zrealizovali speciální audiovizuální koncerty a z nich získali asi čtvrt milionu korun. Ty se rozdělily mezi tyto památky a vybrané částky alespoň dílčím způsobem pomohly jejich obnově.

Projekt má také upozornit lidi na to, že mají ve svém okolí též nějakou ohroženou památku nebo komunitu, která se snaží o obnovu starých míst a hledá pro ně nový účel. Mohou jim pomáhat nebo je podporovat.

Vznikl také fotodokumentační cyklus, jenž představuje památky, které se do konečného výběru nedostaly. Třeba jen proto, že byly v takovém stavu, že by bylo nebezpečné tam takovou akci uspořádat. Jejich energie a příběhy ale stojí za to.

O sólovém albu jsem uvažovala poslední tři čtyři roky. Měla jsem v hlavě ale jen mlhavě vzdálené kontury toho, jak bych ho chtěla nahrát. Téma se mi začalo rýsovat až v době, kdy jsme chystali Monument/um. Téma bývalých Sudet, respektive příběhy památek v toku času, mi zrcadlí osobní téma rodinné linie, které kontinuálně rozvíjím na svých deskách od roku 2008, od vydání alba Eternal Seekers.

Týká se tajemných zátěžových míst a traumat v mé rodinné přízni, která mají dozvuk a vliv na mou povahu. Přes Monument/um se zrcadlí do krajin, míst, památek a staveb, protože mají podobné dynamiky skrze čas a dějiny. Při práci na skladbách pro ten projekt jsem pracovala s atmosférou vybraných míst a zrcadlily se mi v nich střípky příběhů mé rodiny.

Album Řeka otevírá trilogie Biale konie, Vojsko a Panenka Maria, ke které patří ještě skladba Tremolo. Napsala jsem je původně pro Monument/um, ale prolínají se už s osobním příběhem, jenž teče albem Řeka.

Jsou to spojené nádoby. Do hudební cesty mi vždy přicházely výzvy. Většinou si vybírám takové, které rezonují s mou povahou a jsou blízké tématům, jež mě v tvorbě inspirují.

K tomu, abych překročila písňovou tvorbu, mě nejvíce inspirovala spolupráce s tanečnicí Markétou Vacovskou a s režisérem Petrem Boháčem na tanečním představení experimentálního divadla Spitfire Company. Přizvali mě ke spolupráci na hudebním ztvárnění představení One Step Before The Fall v roce 2011.

Tvořit hudbu v propojení s tancem a pohybem byl pro mě přelomový okamžik. Tehdy jsem začala o muzice a emocích v ní uvažovat svobodomyslněji. Začalo se mi otvírat samo hudební nebe, hodně jsem se v tvorbě osvobodila.

Velmi mě to láká, je to pro mě výzva. Už dlouhou dobu se chci do písničkového světa jednou svou hudební paralelou vrátit a užít si skvělou kapelu, která mě ponese. Paradoxně je to ale ta nejtěžší výzva.

Myslím totiž, že napsat dobrou popovou píseň není vůbec jednoduché. Zvláště když v muzice ráda přemýšlím dost vizuálně a emočně ze široka. Poohlížím se i po spoluautorech a hraju si s představou, jak by to bylo možné udělat.

Nabytá hudební svoboda pro mě byla jakýmsi pohledem do chřtánu vlastní spontaneity a strachu z improvizace. Můj solitérský svět, kdy na pódiu vystupuju pouze s takzvanými krabičkami, mi ho otevřel. Mohla jsem si ve zkušebně sama se sebou zkoušet různé hudební věci a nemusela je před nikým obhajovat.

Nakonec to ze mě vyhnalo strach z toho, že dělám něco nepředloženého. Takže je to logické vyústění tohoto mého průzkumu. Nebyl to záměr.

Písňové aranže jsou pevně dané. Nepísňové formy jsou spíše organické plochy, na které měly vliv momentální inspirace, nálada a timing. Přesto mají logiku, strukturu a směr, nikdy nelze přesně zopakovat souzvuk a rezonanci. Tyto formy jsou proto otevřené, místo na improvizaci a překvapení, když je hraju, v nich je. Je to neopakovatelné.

V určitém období jsem hostovala s postjazzovou kapelou Vertigo. Její členové mě ponoukali k improvizacím. Já se ale na pódiu párkrát rozsypala, protože jsou pro mě obrovské hudební autority. Styděla jsem se pak.

Dali mi ale zpětnou vazbu a odvahu poprat se s tímhle mým blokem. Naučili mě, že chyba je jen moment, který se dá využít i jako náhoda, a použít. I díky nim jsem se dostala k tomu, že jsem hudbu začala vnímat jako jinak plynoucí tvar.

Je to jedna uzavřená etapa. Zakončuje výzvy a osobní krize, které mě mnohému v posledních sedmi letech naučily. Včetně pouštění a lpění na věcech, lidech a svých ambicích.

Jsem vděčná za rodinné zázemí, které sdílím teprve krátce se svým partnerem. Nebudu mluvit o ztrátách, protože ty mají všichni lidé. Jsme na jedné lodi. Jsem ráda, že mi práce na albu Řeka udělala tyto časy snesitelnější.

Jsem vděčná za nové spolupracovníky, jakými jsou Petr Ostrouchov a Aid Kid, se kterými bylo úžasný album tvořit. Stejně tak mě těší, že mohu realizovat nové hudební nápady.

Na trudomyslnost mi nezbývá moc času. Jsem ráda, že mi současná situace dala výzvu uvažovat o tom, jak žiju, jak měnit navyklé cesty k tomu, abych ve své profesi přežila. A pokud má hudba zůstat v mém životě na nějaký čas na vedlejší koleji, myslím, že se vedle toho vždycky najde nějaká práce, kterou bych mohla dělat.

Může se vám hodit na Zboží.cz: