Lenka Dusilová: Máma je moje fanynka

Ano. Když pominu to, že pomáhá mladým lidem na cestě z dětského domova do normálního života i osobní zkušenost, kterou jsem před časem měla s jednou dívkou z dětského domova, jež si mě vyhledala, oblíbila a čtyři měsíce u mě dokonce bydlela s tím, že Praha pro ni znamenala opravdovou svobodu, pak je tu ještě jedna důležitá věc.

Když se před dvěma lety konal první ročník, chtěli pořadatelé představit na festivalu nějaké speciální hudební spojení. Oslovili Clarinet Factory, zda by je zajímalo nějaké jméno z tehdejšího line-upu. Volba byla jasná. Z toho vzniklo pro obě strany zajímavé a příjemné vystoupení a spolupráce vlastně trvá pod hlavičkou Eternal Seekers dodnes.

S Clarinet Factory jsme se sešli už dva roky předtím. Každoročně dělají v lomu v Něčíně u Dobříše koncert, na který si zvou hosty. Tenkrát oslovili mě, jenže jsme si schůzku dali v hospodě, kde jsme se dost opili. Oni i já jsme se za ten večer asi strašně styděli, takže jsme si až do Out Of Home nikdy nezavolali. Teprve tam jsme si měli možnost tohle nedorozumění vysvětlit. Během koncertu jsem zahořela touhou se s nimi umělecky spojit a půl roku poté mě napadlo založit Eternal Seekers, do kterých jsem počítala i s Beatou Hlavenkovou. Všichni do toho šli a dnes si ten projekt žije vlastním životem.

Těžko říct, ale opravdu bereme naše setkání jako úspěch. Od začátku nám to hudebně dobře fungovalo. Našli jsme způsob spolupráce a skládání, který nese velký potenciál. Máme navíc entuziasmus pokračovat dál, protože nás to baví.

Člověk při ní ale umělecky roste a posouvá se dál. Nutí ho k větší koncentraci a učení se dalších věcí.

Eternal Seekers nepovažuju za svou sólovou desku. Je to paralelní projekt vedle mého solitérství a myslím, že to podobně mají i Beata a Clarinet Factory. Pro mě je takový malý zázrak, že se něco takového stalo. Myslím, že by tahle kapela mohla mít dlouhou životnost. Minimálně jednu další desku. V Eternal Seekers jsme všichni rovnocenní partneři.

Určitě. V Praze chodí na všechno, a když jedeme do míst, ke kterým má nějakou vazbu, jede také. Mou fanynkou je odmalička. Myslím, že si skrz mě trochu naplnila své ambice z mládí, protože byla velmi talentovaná houslistka i zpěvačka. Díky rodinným konstelacím ale nebylo možné, aby šla studovat hudbu.

Není to nic nevlídného. To, co se stalo a jak jsou karty rozdané, je realita a já i o ní píšu. Ta realita je inspirativní. Vyrůstala jsem v určité rodinné situaci, nepochybně si řeším vztah k otci, respektive prázdné místo po něm. Myslím si, že když člověk o těchto zdánlivě negativních věcech přemýšlí a píše o nich písničky, může mu to v ledasčems pomoci.

Na desce Eternal Seekers je například skladba Louče, kterou jsem vystrojila pohřeb svému otci, jehož asi nikdy nepotkám. Hodně jsem se jím v myšlenkách zabývala a nakonec mi vytanulo, že je to takové tančení nad hrobem. Doufám, že mámě neubližuje, když nad tím takhle uvažuju.

Omlouvám se, nechci se do těchto věcí víc pouštět. Je to docela horké téma.

Samozřejmě mi skoro na všechno řekne, že je to dobré. Přesto vím, že se na ní dá docela dobře vyzkoušet, které nápady jsou kvalitní. Podle výrazu z její tváře poznám, co se jí opravdu upřímně líbí, a co zas tolik ne. V hudebním vkusu jsme si velmi podobné. I ona v muzice hledá pravdivé pocity a emoce.

Připravuju ji, dlužím ji sobě, svým muzikantům i fanouškům. Nemám ale ještě docela jasno v tom, jak hudba na ní bude vypadat. Jsem věčný hledač a mám neustále štěstí potkávat spoustu inspirativních muzikantů, které mám touhu zkoušet v různých hudebních spojeních. Ráda bych novou desku dokončila příští rok.