Článek
Uttendorfský sbírá předměty už více než šedesát let. Ve své sbírce propojuje umění, historické artefakty i přírodní předměty. Neřeší přitom jejich cenu ani hranice mezi jednotlivými obory.
„Mně se to líbilo, mě to zaujalo. Brzdily mě někdy možnosti, peněžní, ale jinak dodneška mám radost z toho, co jsem sbíral, i ty nejobyčejnější věci. Nejsou to ty nejdražší, naopak,“ říká Uttendorfský.
Sbírat začal v roce 1963, kdy studoval medicínu. Prvním předmětem byl Edisonův fonograf. Později se stal gynekologem, porodníkem a chirurgem a více než dvě desetiletí působil v Nizozemsku a Spojených státech. Po roce 1989 se pravidelně vracel do Česka a působil také jako diplomat.
Právě zkušenost lékaře se do jeho sbírky promítá i v tématu života a smrti. Jedním z exponátů je kříž sestavený z ampulí morfinu, které dostávala jedna z jeho pacientek. Všechny ampulky obsahují jeden miligram, poslední modrá deset. „Lék jako naděje a úleva a nakonec je to smrt a umění,“ popisuje význam díla Uttendorfský.
Nejdůležitější jsou pro něj ale příběhy, které se za jednotlivými předměty skrývají. „Ty příběhy jsou strašně důležité. A proto já někdy nemám ani tolik obrazů. Co je příběh toho nádherného obrazu od Španěla? Že měl rád motýly. Je to pěkné, barvy jsou krásné a tím to končí. A mně chybí trošičku ten příběh, co tady všude je,“ vysvětluje.
Autíčko z Keni
Nejsilnější příběh se podle něj váže k malému autíčku z Keni. Když navštívil rodiče, kteří v zemi nějaký čas žili, jel se šoférem do jedné z vesnic. Tam viděl skupinu chlapců, kteří si hráli v bahně, a jeden z nich měl provizorní hračku na kolečkách.
„Já jsem myslel, že je to autíčko, může to být taky pták. Mělo kolečka, on si to táhl na provázku,“ vzpomíná.
Uttendorfský požádal řidiče, aby se chlapce zeptal, zda by mu hračku prodal. Chlapec ale utekl. Druhý den mu ji řidič přinesl. Zaplatil za ni deset kwach, přibližně jeden dolar.
„To je jediné, co ty děcka mají. Tak on měl jen nějaké tričko a jinak byl úplně nahý. A to autíčko bylo pro něho jediné Ferrari, co měl,“ říká sběratel. Právě tento předmět by si podle svých slov vzal do hrobu. „To je tento příběh a tato věc, co bych si vzal do hrobu.“
Sbírka ho podle jeho slov stále přenáší na místa, odkud jednotlivé předměty pocházejí. Vedle afrických artefaktů jsou v ní například předměty z Oceánie, Číny a Japonska, historické předměty i současné české umění.
„Naráz se ti rozvine celý svět. Dneska sbíráš tady tu africkou věc, potom jsi v Bruneji. A to nepřestane. Dodneška je to, jako kdybych cestoval po světě,“ popisuje.
Kontrast života
Na výstavě je také dinosauří vejce. Podle Uttendorfského v něm bylo pomocí magnetické rezonance objeveno embryo, což po desítkách let přineslo předmětu další hodnotu.
Výběr doplňují například africké masky, mumie kočky ze starověkého Egypta, japonský pohřební oděv, štít Tuaregů nebo navigační mapa z Marshallových ostrovů. Součástí jsou také díla současných českých umělců.
Název Kabinet života odkazuje nejen k rozmanitosti sbírky, ale také k životní zkušenosti jejího majitele. „Hlavně ta poslední profese, ten porodní gynekolog, že seš ve stejném dnu u porodu a odpoledne seš u smrti,“ říká.
Na jednu stranu podle něj lékař zažívá radost z narození dítěte, na druhou se setkává s pacienty, kterým už není pomoci. Právě kontrast začátku a konce života se prolíná celou výstavou.
