Článek
Tématicky nejbližší jsou posledně jmenovanému dílu – jejich hlavním zřetelem je partnerské soužití. Zde konkrétně vztah Švýcara Frederika Peeterse s ženou, která je stejně jako její syn HIV pozitivní.
Důvod nákazy není uveden. Autor tím jednoznačně dává najevo svůj názor na nejdémonizovanější onemocnění naší doby. Ano, z komiksu se dozvíme mnohé podrobnosti, které vyvrací mýty o soužití se séropozitivními lidmi. Ale vlastně jen jaksi mimochodem, i když např. celá kapitola je věnována prozkoumávání sexuálních hranic mezi oběma partnery. Toto dílo je o vztahu, který je od počátku vystaven velké zátěži psychického i fyzického rázu. Přesto je vztahem šťastným a čtenáři může být v mnohém oporou i návodem pro jeho vlastní obtíže.
Peeters přitom nic neidealizuje. Ukazuje své obavy i strachy své přítelkyně, zdravotní problémy malého chlapce, porozvodové obtíže. Přesto prokazuje morální sílu i optimismus; zvláště nezapomenutelná je scéna postelového rozhovoru, kdy své partnerce říká, proč ji miluje, pardon, proč s ní je.
Civilnost podání
Civilnost v podání vztahu i života je nepřehlédnutelně skutečná. Autor navíc oplývá formální lehkostí a sdělností. Neváhá přitlačit na text, stejně jako dát prostor kresbě. Příběh vypráví za doprovodu nejběžnějších lidských činností jako je stříhání vlasů. Vizuální stránka je uvolněná a těží ze schopnosti zachytit emoce několika tahy při maximální jednoduchosti linky.
Lehkost, s jakou autor dokáže posouvat příběh, vyvolává až dojem jisté povrchnosti, díla na jedno přečtení. To by však byla škoda – teprve při druhém setkání nebo opravdu pozorné četbě se ukazuje provázanost komiksu. V předposlední „snové“ kapitole Peeters střetává mluvícího mamuta, aby s ním jako s neexistující bytostí mohl konfrontovat nejtěžší otázky svého vztahu. Otázky odpovědnosti, ztráty, budoucnosti, lásky a soucitu.
A dojde k jistému smíření, jedinému, co může získat myslící bytost, která ví, že jednou vše, co miluje, ztratí. Což je ale problém každého z nás a v optimálním případě čtenář – stejně jako autor v poslední pasáži – uzavírá svojí pouť Modrými pilulkami vyprázdněn, ale připraven na další cestu a „dávku opravdovýho života“.
Frederik Peeters: Modré pilulky, překlad: Hana Zahradníčková. Mot, Praha 2008. 196 stran.