Článek
Vrcholem její tvorby se v 80. letech stalo pětialbum United States I-IV. V devadesátých letech vystoupily do popředí její vypravěčské schopnosti, i když velkou roli hrály v jejích představeních i videoprojekce. Koncem devadesátých let zvolnila tempo své tvorby, nyní pracuje na desce Homeland, z níž představí ukázky i v Praze.
Co budete v Praze hrát?
Hudbu, která teprve vzniká, dosud jsme ji nenahráli. Program Homeland tvoří především písně, i když je tam pár vyprávěných příběhů. Každý večer je jiný, improvizujeme.
Skládáte hudbu, píšete, kreslíte. Propojuje něco vaši tvorbu?
Myslím, že všechno propojují příběhy. Tomu se věnuji a to ráda dělám. Naučila jsem se to, když jsem jako mladá umělkyně, sochařka, učila na večerní škole egyptskou architekturu. Problém byl, že jsem si nepamatovala žádný fakt o egyptské architektuře, koukala jsem na diapozitiv promítnutý na stěně a nic jsem si nemohla vybavit, tak jsem si všechno vymyslela a studenti si tyto příběhy zapisovali jako desatero.
Nakonec jsem se rozhodla odejít ve chvíli, kdy by mě stejně vyhodili. Zjistila jsem, že historie nemá volnou formu, není to fikce, i když v určitém aspektu ano. Na celý svět se díváme přes filtry a jsou to tlusté filtry. Vždycky říkám, že je to můj pohled, ne že taková je situace.
Pamatuji si váš velký projekt Unitd States I-IV., přinášející obraz Ameriky 80. let. Pokoušíte se nyní o něco podobného, jak by naznačoval název Homeland?
Ano, snažím se zachytit některé změny, protože v posledních pěti letech se některé věci změnily tak výrazně, že je to až neuvěřitelné a v určitém aspektu i nerozpoznatelné. I když mnohé obrazy našeho života s moderní technikou jsou stále pravdivé, jen mnohem extrémnější.
Svět je stále podobný tomu, jaký byl v době Irangate, kdy vznikla píseň O Superman z mého prvního alba. My Američané máme mnoho malých izolovaných válek, válku v Zálivu, boj s terorismem. Ale ona je to stále stejná válka, která trvá už čtyřicet let.
Myslíte, že válka proti terorismu a válka v Iráku hodně změnily Spojené státy?
Ano, v té nejprozaičtější formě, v tom, za co utrácíme. Peníze dáváme na válku, takže nezbývají na nic jiného, ani na výzkum rakoviny a na lékařskou péči. Kapitalismus se splašil. Řada soukromých společností má kontrakty na válku, takže už ani tak neválčí americká vláda jako americké společnosti, které zajišťují veškeré zdroje. Válka se privatizuje a velice se to komplikuje.
Pociťujete vzhledem k zavádění nových protiteroristických zákonů tlak cenzury?
Ne, cenzura už nepředstavuje velké téma. Nyní můžete říci cokoli. Podívejte se na internet. Je tam dětská pornografie a nikdo nezpívá, že by se to nemělo. Já ale neříkám, že svoboda na internetu je špatná, protože jsou tam i skvělé věci.
Jak vnímáte vliv moderní techniky na společnost?
Homeland přináší příběhy, které mají ukázat, jak žijí nejen lidi ve Spojených státech, ale i v jakékoli vysoce technologické zemi, kde jsou média základem.
Právě jsem četla o patnáctileté dívce, která říkala: "Nemám zájem o soukromí. To není něco, co chce má generace, nechceme soukromí, celý můj život je online. Můj deník je online, moje účty jsou online, mé osobní dopisy jsou online i můj sex je online. Nechci soukromí." Až jsem vydechla. Technologie mění pravidla života. Přišla kultura médií.