Langerová a Ravenhill na Plantáži v Divadle Letí a Damúza

Jeden z největších světových dramatiků v 80. a 90. letech sebedestrukcí bičované odnože zvané „coolness“ a první česká SuperStar.

Člověku je až líto, že se potkali nad textem poměrně krotkým a v inscenaci plytké. Režisérku Martinu Schlegelovou s dramaturgyní Marií Špalovou ke všemu napadlo realizovat Plantáž jako muzikál.

Právě zcela nevýrazné a konvenční songy (hudba Tomáš Polák, texty Xindl X) jsou největší slabinou Plantáže. Hra samotná kulhala na obě nohy už ve Slovenském národním divadle, neporadil si s ní ani jinak invenční mladý tým Letí a Damúzy.

Postavy komunity pěstující na osamělém statku německého zapadákova konopí a jejich představitelé jdou ještě pod úroveň textu hry. Jsou stále roztomile zhulení, vyznávají „free love“, starostmi o budoucnost se nezabývají, než je dostihnou věřitelé. Svůj jediný song zazpívala v Plantáži Langerová dobře. Ostatní na jevišti strnou, ale v adolescentním obdivu k ní. Neprávem, protože herecky má Aneta popravdě hodně co dohánět.

A Ravenhill? Postavu Příchozího mu proměnili na teroristu. Když se ale s hrdiny zhulí, vyzná se, že cool je jen ve svých hrách, jinak je mírumilovný týpek.

Pahorek opravdového herectví hájí, seč jí síly stačí, Marcela Holubcová v roli Lucie, majitelky statku. Ještě snad s Tomášem Kobrem, náhlým počítačovým zbohatlíkem Joachimem, který nemovitost koupí a všechny vyžene.

Ostatní se vezou na vozících drogových šaržiček. Pokud bych měl charakterizovat choreografii, jedná se jen o pózy a gesta, bezkrevné náznaky hip-hopu a street dance.

Dvě hvězdy Na prádle – Langerová a Ravenhill, to se povedlo. Plantáž, lhostejno jestli bavlníková či konopná, je ale hlavně velká dřina. A muzikál, když už si na něj troufneme, řehole.