Laichterův dům nadchne architekturou i literární minulosti. Patřil k němu i Masaryk

Laichterův dům sídlí na adrese Chopinova 1543/4 na pražských Vinohradech.

Dům byl postaven podle návrhu významného českého architekta Jana Kotěry. „To čtvrté patro je ale nástavba z roku 1937,“ upřesňuje Štěpán Laichter, prapravnuk Jana Laichtera.

Na fasádě se pyšní pamětní deskou, která je možná to první, co vám napoví, že na domě není speciální pouze jeho architektura. Byl totiž postaven pro nakladatele náročné literatury a blízkého přítele Tomáše Garrigua Masaryka.

A byl inspirován konceptem nakladatelství v Antverpách. Důležitý byl výrazný rodinný element, protože v něm nakladatelova rodina nejen pracovala, ale i žila. Tento odkaz potvrzuje i to, že Laichterovým domem provádí právě Štěpán, který v něm sám žije a stará se o něj. Hned na chodbě ukazuje úryvky ze závěti Jana Laichtera, které zdobí bílé zdi.

„Navzdory tomu, že je to závěť, tak myslím, že je to celkem vtipně napsané. Já mám rád tu část, kde je napsáno, abychom se hezky starali o zahrádku,“ poznamenává.

V prvním patře domu se nachází rodinný byt, ten byl původně obýván rodinou nakladatele. Ostatní byty jsou pak ve vyšších patrech, kde bydlí právě Štěpán a jeho bratři. Ty byly určené pro syny nakladatele a nájemníky a mají svůj samostatný vchod.

Podle mnohých názorů byl architekt Kotěra spíše zastáncem střídmosti. To se ale rozhodně nedá říci o schodišťové hale, která propojuje právě původní byt nakladatele s nakladatelstvím ve spodním patře.

Pokud se do Laichterova domu někdy podíváte, nebudete vědět, na který do hloubky promyšlený detail se v hale zaměřit první. Zdi jsou zdobeny precizními malbami Františka Kysely a v místnosti je také výrazný lustr od Františka Anýže.

Velmi osobitým detailem jsou řezby sov na zábradlí, které příhodně symbolizují moudrost. Vedle haly je na jedné straně ještě malá kancelář, ve které - s výhledem na zahradu - pracoval přímo Jan Laichter a nyní v něm úřaduje i jeho prapravnuk Štěpán.

Prostoru bývalého nakladatelství ale dominuje místnost na druhé straně, která bývala písárnou. Oproti hale působí velmi minimalisticky. Má bílé zdi a díky velkým oknům je velmi prosvětlená. Z písárny pak vede točité schodiště do prostorných bývalých skladů na knihy. Jejich velikost prý mnohé návštěvníky překvapí. Jan Kotěra navrhl také dvorní zahradu s vodní fontánou, která je za domem.

Laichterův dům nemá hloubku pouze architektonickou, jeho historie je neméně poutavá. Majitel domu Jan Laichter byl významným českým nakladatelem 20.století. Vydával převážně filozofickou, sociologickou a jinou odbornou literaturu.

Jeho nakladatelství do našeho prostředí také poprvé uvádělo významná zahraniční díla, jako jsou Walden aneb Život v lesích nebo Platonovy Listy.

Sám Jan Laichter prožil v podstatě americký sen v českém kontextu. Narodil se do chudé pekařské rodiny v Dobrušce a vyučil se nejprve kupcem. Svůj smysl však nakonec našel jako knihkupce.

Nejprve se mu podařilo získat místo v nakladatelství Jana Otty v Praze, kde začal jako skladník. Vypracoval se až k tomu, že měl na starost různé edice knih a také časopis Athenaeum, do kterého přispíval i Tomáš Garrigue Masaryk.

Právě budoucímu prezidentovi také Laichter založil časopis Naše doba, kolem kterého později vystavěl i celé nakladatelství. Po smrti Jana Laichtera v roce 1946, vedl nakladatelství tři roky jeho syn František.

Další plány mu překazilo znárodnění soukromého podnikání. Během pár dnů musela rodina prostory nakladatelství vyklidit. Každé vnouče dostalo po jedné knihovně kompletních děl, zbytek knih byl ale bohužel spálen. V domě mohla rodina bydlet do roku 1961, poté byla exekučně vystěhována.

Prapravnuk Jana Laichtera Štěpán se ale rozhodl příběh nakladatelství psát dál. Poté, co v roce 2021 v domě skončila nájemní smlouva nakladatelství Paseka, se různými způsoby snaží o šíření kulturního odkazu své rodiny.

Přesto, že by někdo mohl předpokládat, že se v domě budou dít pouze akce literárního charakteru, Štěpán je mnohem otevřenější. „Já si myslím, že je otázka, k čemu ten prostor může sloužit. Takže moje strategie je vyzkoušet různé typy akcí a vidět, které se sem vejdou a kde tomu ta atmosféra svědčí,“ vysvětluje.

Nejčastěji se k pořádání akcí využívá právě prostor písárny nebo zahrada. V květnu se Laichterův dům zúčastnil festivalu městské kultury Open House Praha, v minulosti pak své prostory propůjčil bazárku nebo módní značce Hermès.

Přesto považuje Štěpán literární akce za důležité a do budoucna jsou v plánu, kromě křestů knih, také autorská čtení. Podle jeho slov to totiž naplní původní duch domu. Jeho zvelebování a rekonstrukce je pro něj často detektivkou.

Například z dobových fotografií postupně odhaluje, kde původně stály různé kusy nábytku. Pomáhá mu i setkávání s původními nájemníky bytů a poslouchání jejich příběhů.

Štěpán Laichter pracuje na celém projektu s citem a rozmyslem, i proto je stále spíše vzácnost mít možnost si Laichterův dům prohlédnout. Postupně ale dveře do něj pootvírá a rozhodně si ho nechce nechávat jen pro sebe. „Když se mě lidé ptají, kdy se ten dům otevře, tak říkám 31.října 2026, protože to bude výročí narození Jana Laichtera,“ zakončuje Štěpán.