Hlavní obsah

Ladislav Kamarád ukazuje své fotografické umění

Právo, Věra Míšková

Do světa nevídané krásy zvou návštěvníky Křížové chodby a Rytířského sálu pražské Staroměstské radnice velkoformátové fotografie Ladislava Kamaráda na výstavě Okno do ztracených světů.

Foto: Foto archív , Právo

Snímek z Kamarádovy výstavy.

Článek

Ani na těch nejúchvatnějších místech světa neuvidíte v reálu barvy tak syté, světlo tak omamné, přírodu tak čistou, bez jediného smítka či nepatřičné větvičky. Kamarád ukazuje krajinu majestátní, velebnou a vyzývá diváka k pokoře před tím, co ještě nezničil.

Jeho fotografie, technicky dokonalé a jakoby s nadhledem stvořitele přehlížející pot a dřinu, kterou autor podstoupil, aby je získal, tvoří zvláštní, neopakovatelný svět.

Autor jakoby stokrát čekal na správné světlo

Přitom všechno je v něm pravé, Kamarád opravdu vylezl s těžkou technikou na dvě osmitisícovky, opravdu si našel místa a na nich snad stokrát čekal na správné světlo východů a západů slunce.

Jen barvy jsou v tom jeho světě o trochu sytější, než jak je vnímá oko obyčejných smrtelníků, vznešenost umocněná precizní, perfekcionalistickou kompozicí záběrů a originálním zpracováním, k němuž si autor vyrobil vlastní, světově ojedinělé technické zařízení.

Chvíli má člověk až pocit, jakoby ta krása byla neživá, a vzápětí se za něj zastydí, když si uvědomí, že to jen odvykl vnímat přírodu v absolutní čistotě.

Některé z fotografií už Kamrád představil

Řadu fotografií ze současné výstavy už Kamarád i na stejném místě představil dříve, ale připomenout si třeba torzo akácie z Namibie nebo plameňáky z Bolívie s mrakem ve tvaru ptačího peří nad hlavami lze kdykoli.

Tentokrát přidal novinky z Bílé pouště v Egyptě a záběry z Nového Zélandu, jaké ani Peter Jackson s celým týmem Pána prstenů nenašel. Za nejcennější na této expozici však považuji nové fotografie z České republiky, na nichž Kamarád nejvíc dokazuje své mistrovství.

Zatímco u záběrů K2, Popokatepetlu, novozélandských Jižních Alp nebo Patagonie se člověk neubrání povzdechu, že když už tam někdo je, prostě tu nádheru „cvakne“, u votického javoru, stříbrných stěn v Českém Švýcarsku, luk a polí Pálavy nebo úsvitu nad Sněžkou nezbývá než přiznat, že to není v místě, ale v kumštu a že Ladislav Kamarád není nadarmo prvním a jediným českým držitelem nejvyššího evropského titulu Master Qualified European Photographer.

Výstava potrvá do 31. července 2009.

Související témata:

Výběr článků

Načítám