Článek
Labyrint přibližuje aspekt jídla z mnoha stran. Ukazuje ho jako fetiš, což odhaluje esej Ivety Hajdákové Jak strávit současnou gastro módu. Barthesovo Čtení Brillanta-Savarina ukazuje jak pohled na jídlo v minulosti, odlišné nazírání jídla u různých společenských vrstev, ale také ukazuje, že touha po jídle a její uspokojování bylo vnímáno kladně, zatímco totéž u sexuality záporně. Revue také ukazuje genderový význam jídla, text Fabia Parasecoliho Krmení dobře vypracovaných těl analyzuje doporučovanou „chlapskou stravu” pro návštěvníky posiloven, aby to zdůrazňovalo jejich maskulinní roli a nestáli u plotny jako ženy.
Obálka Labyrint revue
Ukázka z románu Pojídání zvířat Jonathana Safrana Foera se zase zabývá složitým střetem potřeby uspokojit rostoucí zájem lidstva o maso s etickými otázkami průmyslového chovu zvířat, zatímco esej Lydie Zepedové Jak se lžící dlabou hodnoty poukazuje na kořeny nezdravého stravování, kdy nezabíjí hlad, ale vysokokalorické jídlo bez dalších hodnot, přičemž analyzuje, odkud vznikla jeho potřeba a průmyslová výroba tzv. prázdných kalorií. Připomíná i rostoucí nechuť lidí k průmyslově vyráběným potravinám, protože u nich nevidí, odkud pochází, a anonymita v nich vzbuzuje nedůvěru, která se u potravin přímo od zemědělců neobjevuje.
Některé texty do konceptu zcela nezapadají, což se týká ukázky ze Smrti spisovatele K. Martina Juna a také části věnované výtvarnému umění. Problémem Labyrint revue je to, že vychází jako dvojčíslo, takže občas chybí jasnější zaostření, jenže si lze těžko představit, že by bylo možné připravit v jednom roce dvě čísla jdoucí do takové hloubky.