Kytarista Roman Horký: Wabi Ryvola pro mě byl naprostý génius

S tou myšlenkou jsem koketoval asi šest let. K Wabimu Ryvolovi mám nesmírně blízko, protože jsme spolu hrávali. Objevil jsem ho už jako kluk, když jsem se svým tátou jezdil na různé folkové a trampské akce, na všechny ty potlachy a vandry. Všude se hrávaly jeho písničky. Propadl jsem mu ve svých třinácti letech, hrál tenkrát s Hoboes. V podstatě by se dalo říct, že kapela Kamelot přijala své stavební kameny od nich. Já měl ovšem v posledních letech pocit, že se na Wabiho Ryvolu trochu zapomíná. Proto ta deska vznikla.

Je to tak. Hrál na kytaru Gibson, ale v roce 1979 mu ji v Brně na nádraží ukradli. Chtěl jsem pro nahrávání desky sehnat nějakou podobnou, protože zvuk toho nástroje byl pro jeho písničky dost klíčový. Zašel jsem za kamarádem, o kterém jsem věděl, že má v pokoji na zdi jako ozdobu starou gibsonku. Když jsem si nástroj prohlédl, poznal jsem, že je to ta na nádraží ukradená gibsonka. Kamarád mi pak řekl, že ji sehnal v jednom bazaru.

Já si dal tu práci, šel jsem do toho bazaru a podle kusých informací jsem se vydal po stopě té kytary. Dostal jsem se až k těm zlodějům, respektive k synovci jednoho z nich, protože ti původní zloději už zemřeli. Řekl mi, že kytara ležela asi pětadvacet let ve sklepě. On ji pak vzal a prodal do bazaru, odkud ji koupil můj kamarád. Díky tomu jsem všechny kytarové party na albu nahrál na originálního gibsona Wabiho Ryvoly.

Bavil jsem se s ním o tom, dokonce jsem s ním jako kytarista hrál několik koncertů. Písničky míval hotové za patnáct dvacet minut, někdy za hodinu. Dostal nápad, sedl a zahrál je. Byl to člověk, který si s textem příliš nehrál, nehledal perfektní rýmy. Psal syrově, a ta syrovost je z jeho písniček slyšet. Měl jasnou myšlenku, kterou do nich prostě vložil. Pro mě byl naprostý génius.

Na nic si nehrál. Opovrhoval slávou, a když ho třeba zvali do televize, nešel. Zemřel v devětapadesáti letech. Byl to klasický tramp, kterého zajímal osud jeho kamarádů. Svůj život prožil naplno. Myslím si také, že kdyby žil a viděl dnešní dobu, asi by z ní zešílel. Ve čtyřiadevadesátém roce tu ještě nějaké hodnoty byly. Teď už lidé nemají žádné. Dobře je to vidět například v hudbě.

Lidé už v ní nehledají názor a krásu. Stačí jim klišé bez myšlenky. Mám dokonce dojem, že někteří muzikanti zapomněli hrát a zpěváci zpívat.

Soutěže typu SuperStar a XFactor totálně pokazily hudbu. Posunuly vkus lidí. Je mi nesmírně líto všech těch Chodúrů a Horváthů, kteří se stali jejich obětí. Propadli filozofii soutěží a prozření do reality pro ně muselo být naprosto šílené. Neumíme si představit, jaké trauma museli a musí prožívat. Pro producenty soutěže byli jen produkt, který skončil v koši v okamžiku, kdy jim přestal sloužit a už se jim nehodil.

Jako Kamelot. My jsme šli odspoda, od lidí. První album Zachraňte koně jsme vydali až po osmi letech hraní. Je mylné se domnívat, že když vás nějaká soutěž vyplivne jako vítěze, jste na vrcholu a vydržíte tam. Manažeři hudebního průmyslu dokážou snadno najít mladé duše a použít je skrz slib snadného zisku a rychlé slávy. Všechno je ale jinak.

Blanka má nádherný hlas, je v něm takový zvláštní drajv. Měl jsem dojem, že by se mohl k tomu mému hodit. Některé Wabiho písničky jsou totiž krásné, když se zpívají ve sborech. Umocní se tím syrový text, to poselství. Ve folkových vodách jsem žádnou odpovídající zpěvačku nenašel. Pak jsem si vzpomněl na Blanku a dlouho jsem na ni sháněl telefon. Nakonec jsme se sešli a domluvili se. Ona o Ryvolovi říká, že to byl trampský pankáč.

Petr Bendl se s rodinou Ryvolových znal z doby, kdy byl starostou Kladna. Loni na Vánoce mi přišla esemeska s přáním k novému roku a podpisem P. B. Odepsal jsem, ať se pisatel laskavě podepíše celým jménem, že nevím, o koho jde. On mi vzápětí zavolal, omluvil se a zeptal se, co chystám. Já mu řekl, že bych rád natočil Ryvolovy písničky a on nato, že by ho potěšilo, kdyby se mohl nahrávání zúčastnit, protože má k Wabimu také silný vztah. Myslím, že v obou písních jako zpěvák obstál.

Koncertování s písněmi Wabiho Ryvoly se mi hrozně líbí a rád bych, aby to trvalo co nejdéle. Písničky pro kapelu ovšem píšu průběžně. V roce 2012 oslavíme třicet let existence a já bych k tomu výročí rád vydal nové autorské album.