Článek
Na výstavních panelech je kromě obligátních černobílých a barevných fotografií k vidění také souhrn dobových článků a recenzí, dokumentů či alb, na kterých se kytarista podílel.
Vzhledem k tomu, že instrumentalista spolupracoval opravdu s kdekým a hrál na mnoha zásadních milnících československého bigbítu, jazzu a jazzrocku, bylo od organizátorů velmi prozíravé zařadit v rámci výstavy grafickou tabulku, na které je vše přehledně zaznamenáno.
Takže se můžeme třeba dozvědět, že hrál s kapelami jako Framus Five, Jazz Q či Energit a doprovázel Martu Kubišovou, Jiřího Stivína nebo Michala Prokopa. A že například v roce 1971 hrál na kultovním albu Město ER a v roce 1989 účinkoval na známé desce Snad nám naše děti… V dolní části grafického přehledu je dokonce uvedeno, co za hudební styl na tom kterém díle kytarista hrál (například blues, rock, případně jazz).
Mezi jednotlivými exponáty můžeme najít i vyložené kuriozity. Třeba dokument z Pražského kulturního střediska, na němž je kytaristovi přidělena II. třída sólo s honorářem v rozpětí 200 až 400 korun.
Nebo barevnou fotografii s ikonou šestistrunné hry B. B. Kingem, na které nastavuje bluesový mág své uši, aby lépe identifikoval, co jeho kolega ze střední Evropy hraje.
Na slavnostním otevření se Luboš Andršt s mírnou nadsázkou pozastavil nad tím, že to dotáhl až do muzea. To ale není zase tak špatná fáze jeho bohaté kariéry.