Článek
Mezi vydáním alb uběhlo pět let, což je dlouhá doba. Co se v mezičase v kapele dělo?
S odstupem času mohu říct, že jsme si toho po vydání debutu naložili moc a moc jsme toho chtěli. Měli jsme velké ambice a dluhy, dostavilo se přepracování a vše lemovaly nekonečné mejdany. A pak nám to takříkajíc spadlo na hlavu. Vrcholem byl můj kolaps, kdy jsem se předávkoval drogami.
Po celou dobu jsem hudbu intenzivně prožíval, skládal jsem a byl v kontaktu s fanoušky. Nedělali jsme ale žádnou propagaci, nevydávali jsme singly a moc jsme nekoncertovali. Pokud má být kapela úspěšná, musí fungovat jako firma. U nás to tak nebylo.
Takže jste z toho, že vás ocenila Akademie populární hudby a po roce album vyšlo v německy mluvících zemích u vydavatelské společnosti Paté Records, moc nevytěžili.
Snažili jsme se. Po vydání desky jsme odehráli na šedesát festivalů ve velmi dobrých časech v programu a za slušný honorář. Nabrali jsme spoustu fanoušků, vše se zdálo být dobré, ale už jsme neměli co říct. Natočili jsme první album, v jehož písničkách jsme se vypsali ze všech oblíbených témat. Bylo to o holkách, rozchodech a setkáních. Nemělo to žádný koncept, ale bylo to upřímné. Po vydání jsme jen hráli a pařili, což přirozeně vedlo k tomu, že jsme neměli co říct, o čem vyprávět.
Uvědomovali jste si to?
Ano. Stárli jsme a začínalo nám docházet, že před sebou tlačíme něco, co nám jednou spadne na hlavu. Přiblížili jsme se svým světovým vzorům, chtěli jsme být jako ony a já napsal i několik písniček, které je totálně vykrádaly. U našich fanoušků ale neměly velký ohlas a my hledali další cestu. Pracovali jsme, skládali a experimentovali s drogami.
Proč jste experimentovali s drogami?
Z mého pohledu vždy patřily k úspěchu. Bohémství, život až na dřeň, život bez limitů, to všechno jsem měl spojené s jejich užíváním. Dotkli jsme se slávy jenom na chvíli, ale chuť být světoví se přihlásila a my po ní sáhli. Brali jsme drogy, zkoušeli pod jejich vlivem psát písničky a byla to úžasná puberta. Dalo mi to řadu pozitivních zážitků, byl to správný rokenrol. Přineslo mi to ale i negativní zkušenost.
Je dobré psát pod vlivem?
Myslím si, že to na tvorbu nemá žádný vliv. Pokud člověk není totálně závislý na heroinu nebo LSD, nehraje to roli.
Jak proběhl váš zmíněný kolaps?
Když jsem se narodil, zavřel se mi žaludek. První tři týdny života jsem nepřijímal žádnou potravu a vlastně jsem umíral. Naštěstí se povedla operace a já přežil, přesto na mně fakt, že jsem se v rané fázi života setkal s bezprostředním ohrožením na životě, zanechal stopy.
Když jsem pak začal experimentovat s drogami, vyvinuly se u mě stavy úzkostí. Dva roky jsem je překonával bez medikace a snažil se to zvládnout. Pak ale po jednom koncertě přišly kolaps, ztráta vědomí a ohrožení života. Všechno kvůli mé nepozornosti a nevědomosti. Dokonce jsem málem zkolaboval přímo na pódiu, navíc na akci, která byla zaměřená proti drogám. Připadám si zpětně jako debil. To vše spustilo největší úzkosti, které jsem kdy měl.
Na základě těch prožitků jsem začal psát písničky o boji se strachem ze smrti. O tom je prakticky celá naše loňská deska.
Ten strach ve vašem životě stále je?
Strach z vlastní smrti úzce souvisí s egocentrismem. Když egocentrik umírá, umírá s ním celý svět. Na začátku byly jen mé sny, mé písničky, mé ambice. Po zhroucení jsem ušel kus cesty. Našel jsem pokoru a lásku ke světu. Má cesta k uzdravení mysli trvala tři roky a měla krásný konec. Když se mi začalo dařit naladit se na přírodu, narodilo se mi dítě. Od té doby vnímám podstatně víc strach ze ztráty svých blízkých než strach o sebe.
Berete ještě drogy?
Ne. Od té doby jsem je neměl, a například jsem také přestal pít i kávu. Jsem přirozeně tak hyperaktivní, že stimulanty opravdu nepotřebuji.
Napsal jste pro nové album všechny skladby?
Ano, všechny jsou má práce. Spousta vznikla na cestách, tehdy jsem hodně jezdil po světě. Také jsem album produkoval a řadu partů sám nahrál. Měl jsem jasnou vizi o tom, jak chci svůj příběh odvyprávět.
Dál to ale bude jinak. Už teď existuje spousta písní, které budou na našem dalším albu. Chceme, aby bylo více kapelní. Budeme tvořit všichni jako dřív.
Jakou pozici vaše loňská deska v diskografii kapely má?
Vlastně je to trochu úlet, výsledek mého návratu do života, mé terapie. Vznikla způsobem, jakým jsme nikdy předtím nepracovali. Z tvůrčího hlediska je nám blízká a jsme s ní naprosto ztotožněni. Možná i kvůli tomu, že členy kapely jsou další dva příslušníci mé rodiny, kteří věci znají a chápou.
Je ale pravda, že jsem si jeden čas říkal, že to album vydám jako sólista. Potom jsem si uvědomil, že by to byla hloupost, protože jsem členem kapely a sólové ambice nemám.