Článek
Skupina, poučená na improvizaci, na nahrávce nese odkaz brněnské alternativní scény. Kloubí výboje alternativního rocku s minimalismem, postupy zvukový experimentů i intimitou folku.
Co vás inspiruje?
Kyšperský: Velký guláš všeho, co jsme kdy slyšeli. Já mám rád Einstürzende Neubauten. Aleš je víc na jazz a na Zorna, ale máme rádi i ambient. Je toho hodně.
A co mimohudební vlivy?
Kyšperský: Určitě existují. Mám rád Ivana Wernische, protože si rád hraju se slovy. A jako člověk, který píše texty, bych byl rád, kdyby naše CD lidé nebrali jen jako hudbu, ale věnovali se i textům. Na koncertech zase děláme happeningy, zvukové instalace nebo minidivadelní hry na dvě tři minuty.
Daří se vám s takto nezvyklým přístupem hudbou nalézt posluchače?
Kyšperský: Jsme menšinová kapela, ale jsou i menšinoví posluchači.
Pilgr: A skupina menšinových posluchačů se nezmenšuje, zůstává pořád stejná. Samozřejmě, že chceme, aby naši hudbu slyšelo co nejvíc lidí, ale musíme dělat to, co nás baví, jinak bychom se v tom necítili dobře.