Kurátorky Jitka Hlaváčková a Elis Unique: Neustále se pohybujeme na rozhraní fyzického a virtuálního světa

V otevřené výzvě se vám pro letošní ročník přihlásilo přes 420 umělců z 59 zemí. Jak podobný konkurz vypadá?

Elis Unique: Otevřená výzva na téma „Virtuální tělo společnosti“ byla rozdělena do čtyř kategorií: video art, video instalace, živá performance v Praze a živá performance realizovaná na dálku pomocí živého streamu. V první fázi přihlášené projekty posuzovaly kurátorky projektů z hlediska umělecké kvality, relevanci k tématu a vhodnosti jejich prezentace v rámci formátu festivalu, jenž pracuje s veřejným prostorem.

Poté jsme vybrané projekty předložily ke schválení ředitelce nadace Prague Biennale, která je pořadatelem festivalu, Heleně Kontové a následně jsme probíraly jejich technickou proveditelnost a celkovou dramaturgii s festivalovým týmem.

Kolik jste nakonec vybraly děl či umělců?

Jitka Hlaváčková: Na základě projektů přijatých v rámci open callu jsme vybrali 15 videí, 4 živé performance a 2 projekty jsme zařadily do skupinové výstavy Strom, člověk, zvíře, stroj. O hybridních komunitách. Autory těchto dvou děl jsou Peter Bill, který připravil dokument o sedmi stromech, které přežily výbuch atomové bomby v Hirošimě, druhým dílem je kolektivní projekt Be-coming the Tree, za nímž stojí estonská umělkyně Jatun Risba. Kromě toho bychom mohly zmínit, že naše letošní hvězdy, umělecké duo VestAndPage, které vystavuje v domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, vzešly naopak z loňska, letos se staly rezidenty nadace Prague Biennale. Podobně jsme i letos navázali spolupráci pro další ročník s několika umělci, jejichž projekty nebyly, zejména z finančních důvodů, realizovatelné.

Co můžete naopak vy umělcům nabídnout jako organizátoři?

Elis Unique: Festival Re-connect Art navazuje na dvacetiletou, úspěšnou tradici Prague Biennale. I proto můžeme nabídnout vizibilitu v mezinárodním měřítku, což se našim účastníkům, překvapivě zvlášť těm zahraničním, jeví jako atraktivní. V současné době bohužel však nemůžeme z důvodu nízkého rozpočtu nabídnout všem participujícím umělcům honoráře. Finančně tak podporujeme především vznik nových děl koncipovaných pro festival jak v rámci živého programu, tak prostřednictvím rezidenčního programu Nadace Prague Biennale, jehož výstupy jsou hlavní součástí festivalových výstav.

Akce se koná v Praze, na třech hlavních trasách. Kdo je vybíral?

Elis Unique: Šlo jednak o naše rozhodnutí kurátorského týmu, následně o vyjednávací schopnosti týmu produkčního. Některé lokace se nám osvědčily už v předchozích ročnících: Kampus Hybernská, piazzetta Národního divadla, Náplavka… Od letoška ale kromě živých performancí (tzv. pop-up program), osídlil festival po dobu svého konání (od 13. do 30. července) některá místa i fyzickými výstavními instalacemi.

Výstavní prostory, které využíváme, ale nejsou úplně typické: především jsou to úchvatné gotické sklepní prostory Galerie hlavního města Prahy v domě U Kamenného zvonu, dále prosklená galerie Pražského kreativního centra v podloubí domu U Minuty, výstavní kobky u Vltavy: Galerie (A)VOID na Rašínově nábřeží a Kobka 17 na Hořejším nábřeží. Záměrem je oslovit nejen odborné umělecké publikum, ale také lidi, kteří by za současným uměním do galerií nezavítali.

Tématem letošní akce je Virtuální tělo společnosti. Co si pod tím mám představit?

Jitka Hlaváčková: Dnes se člověk neustále pohybuje na rozhraní fyzického a virtuálního světa. Je to nová vrstva života, které se jen málokdo může vyhnout. Komunikujeme skrze digitální platformy s přáteli, sjednáváme online pracovní schůzky, kontaktujeme veřejnou správu, nakupujeme online, sledujeme události ve světě… Přináší nám to různé problémy, i možnosti. Například naše výstava umělců íránské diaspory je příkladem toho, jak se po smrti Mahsy Amíníové v září 2022 šířila vlna odporu pod heslem Žena Život Svoboda skrze sociální sítě mezi Íránci po celém světě, a jak doufáme, má potenciál přispět k demokratizaci této země.

Zároveň však virtuální komunikace přináší rizika. Představy o realitě, které skrze ni dostáváme, jsou zkreslené mnoha způsoby, mimo jiné například algoritmy, které upřednostňují zájmy různých mocenských skupin a korporátních podniků, což je subtilnější a rafinovanější forma manipulace než už tak dost nebezpečné dezinformační kampaně. Nemluvě o tom, že celkové navýšení (ne)chtěných informačních toků má výrazně negativní dopady na lidskou psychiku.

Re-connect Art navazuje na Prague Biennale. Tato akce již skončila?

Jitka Hlaváčková: Poslední ročník se konal v roce 2013 v prostorách nákladového nádraží Žižkov… Právě světová pandemie nás pak inspirovala k založení nového hybridního formátu festivalu performance a multimédií Re-connect Art v roce 2021, který umožnuje účast na dálku a zkoumá možnosti adaptace současných technologií pro umělecké účely. Kruhem se dnes možná vracíme i k původnímu záměru výstavních uměleckých přehlídek, ale ve výrazně aktualizovaném formátu.

A jak jste naopak volily termín pro Re-connect Artu? Je půlka července pro vás ideální?

Elis Unique: Prázdninový termín se nám líbí z hlediska relativní jistoty ohledně počasí, které je poměrně významnou podmínkou pro konání akcí venku, v exteriéru. Zároveň pro ty, kteří zůstávají ve městě nebo do něj přijedou jako turisté, nabízí širokou škálu spojení zábavy a odpočinku s uměním a pobytem na krásných místech centra Prahy.