Kulturní zážitky roku 2022: Milenci, Elvis, zlozvyky i obskurní nacista

Dva znepřátelené rody. Montekové, Kapuleti a jedna velká láska, které osud nepřeje. Balet Národního divadla v Praze do svého repertoáru zařadil po mnoha letech ověřenou klasiku, Shakespearovu love story Romeo a Julie.

Umělečtí šéfové zvolili choreografickou a režijní verzi Johna Cranka. V nádherné kostýmní a scénické výpravě Jürgena Roseho, s hudbou Sergeje Prokofjeva a s tanečníky, kteří podávají obdivuhodné výkony. Byl to krásný zážitek.

Ten kluk je ďábel! Sedmnáctiletý houslista Daniel Matejča se představil na festivalu Dvořákova Praha se symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře pod taktovkou dirigenta Petra Altrichtera.

Vítěz Evropské soutěže mladých hudebníků podal mimořádný výkon, které obecenstvo odměnilo mnohaminutovými ovacemi ve stoje. Ocenila jsem vyzrálost jeho umění, stejně tak mě oslnil svou energií. Jeho kariéru se vyplatí sledovat.

Kdyby to byl hollywoodský biják, tak si řeknu, jaká je to překombinovaná slátanina. Jenže té holce se to všechno skutečně stalo.

Dlouho jsem neviděla dokument, ve kterém je tolik napětí a zvratů v ději.

Po mnoha letech jsem vyrazila na slovenský multižánrový festival Pohoda. Na výběr byla slavná jména i hudební obskurnosti, ale jedno, vlastně dvě jména jsem si odtamtud do svého playlistu odvezla. Duo Lash & Grey patří k talentům, kterým (stejně jako Matejčovi) jsou Česko i Slovensko malé země.

Zpěvačka Kristína Mihaľová svým suverénním pěveckým projevem připomíná americkou soulovou zpěvačku Aliciu Keys. Ani její parťák, kytarista Jakub Šedivý, neměl chybu. Působivé bylo, že pouze dva muzikanti bez zázemí početnější kapely dokázali utáhnout velké festivalové pódium. Ti dva se ve světě neztratí.

Knihy jsou vedlejším produktem dlouhotrvajícího přátelství fotografky Dity Pepe a nakladatelky Barbory Baronové. Jejich tvůrčí vztah je v mnohém výjimečný, stejně jako jejich dosud nejambicióznější fotograficko-literární dílo.

Jeho tématem se staly všemožné hranice lásky. Nejen po výtvarné stránce, ale i díky způsobu, jakým se autorky pustily do rozkrývání vrstev tohoto někdy hory přenášejícího citu, včetně jeho kontroverzních a okrajových extrémů, získala tato objemná kniha zaslouženou pozornost.

Muži jí leželi u nohou. V dobách největší slávy točila herečka Jana Brejchová až šest filmů ročně. Poprvé se na filmovém plátně objevila jako školačka. Její dcera Tereza Brodská v knize přidává informace a zkušenosti, které by sotva mohl napsat někdo jiný. Brejchové pohnuté dětství a velmi komplikovaný vztah s matkou doplňují další rodinné konstelace, jen manželství s Vlastimilem Brodským stále obestírá tajemství.

Právě jistá zdrženlivost se mi moc líbila. Rodinné špinavé prádlo, ale ani stříbro není nutno ukazovat za každou cenu. Knížka je krásně graficky zpracovaná, osobní zpovědi dokreslují dobře vybrané fotografie.

Podle umělkyně Kateřiny Šedé se za zlozvyky nemusíme stydět. Spojují nás. K 200. výročí narození zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela vymyslela Národní sbírku zlozvyků, která je součástí projektu CELEJ VON.

Šedá se svým týmem sbírá zlozvyky osobní, cizí, rodinné i národní. Myšlenka neotřelá a provedení, které už teď vzbuzuje zvědavost. Bylo by ohromné, kdyby se takový projekt ujal na evropské úrovni. Jakýpak je asi národní zlozvyk Italů? Nebo Švédů?

Nejprve jste vstoupili do garáže, kde stál starý německý mercedes. Pak jste prošli brutálně zelenou chodbou, viděli zabydlený dětský pokojíček a z něho vyšli do společenského salonu. Konec se nacházel v obří zadnici komiksového kocoura Garfielda.

Velké vzrůšo, které není pro každého. Tak komentoval svou výstavu v olomoucké Telegraph Gallery Mark Ther, laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého. A měl pravdu. Osud nacistického důstojníka, možná sexuální perverze a výstava vypadající jako filmové kulisy nebyly pro každého.

Filmový životopisný blockbuster Elvis vybočuje z řady podobných snímků v mnoha směrech. Na rozdíl třeba od Bohemian Rhapsody nehraje na chronologickou jistotu, kdy sledujeme předvídatelný vývoj Freddieho Mercuryho a skupiny Queen. V příběhu talentovaného mladíka z Mississippi, který dobyl svět, skáčeme v čase i v žánrovém pojetí.

Filmový Elvis v podání Austina Butlera není jen nedotknutelná star. Je naivní, přecitlivělý, důvěřivý člověk z masa a kostí. Netypický je hudební doprovod. Sledovat Elvise, a přitom poslouchat rap, elektronickou hudbu nebo garážový rock zpočátku působilo až nepatřičně, protože hlava předpokládala, že uslyší známé tóny z jiné doby. Osvěžující nápad.

Jiří Příhoda se zakousl do pražské Galerie Rudolfinum s razancí, která tady naposledy byla v roce 2017, když Krištof Kintera do výstavních sálů „zasadil“ Nervous Trees. Příhoda přistoupil ke své prezentaci výrazně minimalisticky, a přesto monumentálně.

Na výstavě VOID ukázal mimo jiné obří archu, kterak vplouvá a vyplouvá ze sálu, šálil smysly a nechal zásadně vyznít prázdnotu. Vzduch kolem. Nic. To nic byl právě ten nerušivý element, umožňující nechat se naplno vtáhnout. Procházka jeho uměleckou krajinou stála za to.