Článek
Národní galerie poskytla pro přehlídku široké organizační zázemí, mezinárodní rozlet celé akci dal renomovaný italský měsíčník Flash Art. Spolupráce "kamenné" muzejní instituce a časopisu pro aktuální umění se ukázala jako nesmírně přínosná: Praha tak nabízí domácí i světové veřejnosti živé a vyvíjející se umění v kontextu prověřených uměleckých hodnost, která najdou zájemci ve stálých expozicích galerie.
Zmrtvýchvstání malířství
Bienále je k vidění v přízemí a mezaninu Veletržního paláce. Připravil ho početný mezinárodní tým kurátorů, kteří do Prahy přivezli to nejzajímavější, co se ve výtvarném světě děje.
Akce se koná pod titulem Periférie se stávají centrem. Název je záměrně provokativní. Vydavatel Flash Artu a ředitel bienále Giancarlo Politi k tomu říká: "Pozornost mnoha odborníků se tradičně orientovala na New Yorku a Londýn. Co se tam dělo, bylo považováno za hlavní a určující proud. Jenže se ukazuje, že vedle toho paralelně vznikala stejně hodnotná tvorba v jiných místech, která byla dosud považována za periférii. A my chceme tuto scénu ukázat světové veřejnosti."
Praha naznačuje, že periférie opravdu mají dostatek energie a tvůrčí vitality k tomu, aby dobyly i dosavadní kulturní centra. Blízkou spolupracovnicí Politiho v této orientaci přehlídky byla Helena Kontová, česká historička umění, která trvale žije v Itálii. Hlavními českými organizátory jsou pak Milan Knížák jako prezident bienále a Tomáš Vlček, ředitel Veletržního paláce.
Nejvíce lze ocenit, že Pražské bienále se podílí na zmrtvýchvstání malířství. Zdálo se totiž, že tato disciplína už nikoho nezajímá a všichni se orientují jen na fotografii, instalace a video. Malířství se věnují především dvě samostatné sekce: Lazarův efekt a Superrealita. První přináší široké panorama tvorby současných malířů, druhá zkoumá návrat k historické tradici realistické malby.
Důsledky kulturní globalizace
Část expozice se zamýšlí v nových souvislostech nad uměleckou identitou střední a severní Evropy. Pozornost je také věnována Řecku, Švýcarsku, Itálii a Skotsku. Aktuálním tématům se věnují sekce Překonávání odcizení a Dislokace. Kurátoři v nich shromáždili umělecká díla, která reagují na probíhající globalizaci, jež razantně vstoupila i do kulturního dění. Příkladem mohou být díla latinskoamerických umělců ,kteří tvoří v cizině a vyrovnávají se po svém s novými kulturními tradicemi.
Přehlídka přibližuje i nové trendy v digitálním umění a ve virtuálním vnímání reality. "Ne všechno se bude každému líbit", tvrdí otevřeně Giancarlo Politi: "Šlo o to, aby mozaika stylů a témat byla co nejpestřejší. Myslím, že si každý vybere."
Pražské bienále má všechny parametry světové akce. Přitom jeho příprava trvala rekordně krátkou dobu. "Veletržní palác je dnes plný umění a poskytuje komplexní obraz výtvarného dění," řekl Právu Milan Knížák.
Přehlídka tuzemského umění
V prvním patře Veletržního paláce doplňuje Pražské bienále přehlídka současného nejmladšího umění z České republiky. Dosud nikdy nebyla vystavena tak obsáhlá kolekce děl výtvarníků, kteří v letech 1995 až 2000 pronikli do českého a moravského uměleckého života. Nejde o přehlídku jednoho programu či několika elitních skupin. Milan Knížák, Tomáš Vlček a Jiří Valoch se snažili, aby poskytli návštěvníkům co nejširší výběr talentů. Konfrontace s mezinárodní scénou je pak velice užitečná a naznačuje, že Česko muže i dnes nabídnout světové umění.
Pražské bienále 1, Veletržní palác v Praze, mezanin, Malá dvorana, Velká dvorana, 200 umělců, 30 kurátorů, 27.6. - 24.8. 2003, denně, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin.